..a tvořím.. na dovču

20. srpna 2018 v 14:23 | autor |  Obrazárna
..protože pojedem k moři a protože mám ráda rybičky

a protože klipky jsou prostě rozkošné :-)

..a aby i máma měla co na sebe:
manty

..a protože jsem megaloman:
otakárek fenyklový

 

..a tvořím

11. srpna 2018 v 14:03 | autor |  Obrazárna
..konkrétně kapsář pro malou, konkrétněji aplikaci na něj. "Nalepovací" abeceda na suché zipy

Fixuju, pastelkuju,..

11. července 2018 v 3:25 | autor |  Obrazárna







..no nic, prostě jsem si po dlouhé době zas jednou čmárala..
 


Další pohádky před spaním

30. června 2018 v 21:13 | autor |  Povídky
O TOM, JAK TO VŠECHNO DOBŘE DOPADLO



Ještě naposledy zapátrala bezradným pohledem v okolní tmě, ale nic lepšího ji nenapadlo, tak prošla brankou do zahrady. Ani otevřít ji nemusela. Hrnula se přímo ke dveřím. Nechtě pobořila okrasnou skalku a vytrhla dlaždici z chodníčku, jak přes ni přepadla. Vadilo jí, že je jak slon v porcelánu, přestože obvykle je tak mírná a něžná - jenže teď se ocitla sama v úplně neznámém prostředí, kde nechtěla být, a ať se snažila sebevíc, nedokázala se pohybovat opatrně. Bylo jí z toho do breku, ale brečet nemohla. Neuměla to. Prostě jen byla mokrá, ale opravdový pláč to nebyl. To zamrzí.
Vteřinku zaváhala s prstíkem napřaženým k domovnímu zvonku, pak si ale připomněla, jaký má z elektřiny strach, a že je vlastně hluboká noc, co když jsou v domě děti, trochu ohledu by to chtělo, že ano, a zaklepala na dveře.
Ještě jednou, trochu důrazněji.

nespokojené mručení
šustění pokrývek
tlumené reptání
šouravé kroky papučí v chodbě
dveře cvakly
vrzly
otevřely se
a odhalily spánkem opuchlého chlapíka v županu.
"Soe hyť jeoc," pokusil se artikulovat během zívání a protírání očí. Jakmile si je protřel, vytřeštil je jako ksukol.
Na schodech stála voda.
Než stihla cokoliv říct, chlápek jí přirazil dveře před nosem. Okamžik tam ještě šokovaně zírala, pak ale pokrčila vlnou a valila se přes zahrádku ven na chodník. Ještě by na mě vzal kýbl a hadru, brblala si pro sebe a u-tekla pryč.
Minula zbývající stavení - stejně to tu bylo všechno tak nepovědomé - nač plýtvat časem; takhle v noci si nikdo z lidí do baráku vodu nepustí, těm je fuk, že je unavená a že se ztratila.. zas už na ni šel splín a začínala fňukat.
Na cestičce mezi poli bylo ještě hůř. Po denním vedru bylo prašno, sucho, co krok to utrpení, Voda cítila, jak ji popraskaná zem vsakuje, úplně cítila, jak jí vysychá ..no - ano, v krku, tam taky.
Nataženého ohradníku si všimla na poslední chvilku; ale nic nehrozilo, elektřina byla vypnutá. Tu Vodě došlo, že není ve svém trápení sama. V ohradě tu ležela a teskně bůůlela strakatá kravička, spíš ještě telátko, takové hezké, s jedním uchem bílým a druhým hnědým.
"Co je ti?" zeptala se Voda.
Tele ani nezvedlo hlavu, jen zlomeným hlasem zakvílelo: "Já jsem - mně - mně odešlo stádo a já - fňuk - oni šli domů a já to nevěděla - fňuk - jsem honila ováda a oni-" a dramaticky se rozeštkalo.
Voda na to nic. Co by taky asi mohla říct.
"A - jenže - já netrefím domů," pokračovala jalovička, "a pastvina je celá vyschlá a já mám žízeň a koryto je prázdné -"
"Já mám taky prázdné koryto," zahučela Voda, "a nebrečím kvůli tomu.. ale jestli máš žízeň, s tím ti pomoct můžu." Přizvedla se do vlny a přelila se přes okraj do žlabu. Eh, to tlačí, vrtěla se nepokojně, ale pak se zklidnila a vyčeřila a nechala telátko, aby si dalo pár osvěžujících doušků. Vůbec to nebolelo.
Tele slastně přimhouřilo oči a olízlo mulec dlouhatánským jazykem. "Díky ti!" bučelo vděčně. "Jak jen ti to oplatím? Ale - poslyš -" jako by si teprve teď uvědomilo, s kým hovoří - "co ty tady vůbec děláš?"
"Zabloudila jsem."
Tele zíralo - no - jako tele. "Co?"
"Teču si tak svým korytem," vysvětlovala Voda, "a najednou překážka v cestě. Snad se zbortil břeh, já nevím, zkrátka se nedalo téct dál. Tak jsem to chtěla vzít okolo, ale asi jsem špatně odbočila a - prostě jsem v té tmě zabloudila. Místo oblázků pode mnou asfalt, nikdo mi nepomohl, neporadil, už jsem dočista vyčerpaná a domů už se asi nikdy nevrátím," Vodu přemohl zármutek a umlkla.
Mlčely. Všude bylo temno.
Temno a tak nějak beznadějno.
Ale to se jen Vodě tak zdálo, to temno. Stračenka v sobě už tak temno neměla, když ji tam uvnitř chladivě hřál ten vytoužený, věnovaný doušek životodárné vody. A začalo svítat.
Kravička pohlédla do žlabu na poslední krůpěj, na vše, co z nebohé zbloudilé Vody, a ptá se: "Poslyš - nejsi ty říčka Šumivka?"
"Bývala jsem," vydechla slabě Voda. Už na ni dosáhly první paprsky slunce, jindy tak jemné, nyní zhoubné. Pomalu vysychala.
"Tak se ti přece mohu odvděčit!" zasmála se kravička. "Já přece vím, kde bydlíš. Tvé koryto je zrovna támhle, pod naší pastvinou!" a než se Voda zmohla na poslední sbohem, nabrala ji stračena všechnu do huby a utíkala z kopce k říčnímu korytu, jen se za ní prášilo. Tam vypustila vodu z huby ven mezi bílé oblázky a oschlé vodní býlí -
V tu ránu se Vodě vrátila síla. Zabublalo to, zasyčelo - a mezi kamínky se jásavě rozběhl křišťálový proud plný blyštivých slunečních perel.
Šumivka radostně zurčela, poskakovala přes oblázky,
stračenka poskakovala po louce, vítala vracející se stádo,
a sluníčko zářilo.
A všechno bylo tak,
jak to mělo být.

Prach jsi

30. června 2018 v 21:04 | autor |  Poezie

V prachu se válíš, absťák jak prase
že prach jsi a v prach se obrátíš zase
..jen kdyby prachy mezitím byly
abys moh´nakrmit hladový žíly..

Gaučový vztah

30. června 2018 v 21:02 | autor |  Poezie

Měla jsem být varována
že mě život naučí
o lásce když vykládá na
rozkládacím gauči
pak mi srdce rozerve na
cucky nenávratně
měla jsem být varována
že to skončí špatně..

"Ta dnešní mládež.. to za nás nebývalo -"

19. února 2018 v 21:55 | autor |  Duševní průjmy
...
Jsem z toho prostě rozhozená až hrůza. Nikomu jsem netvrdila, že jsem dobrá učitelka, a rovnou jsem řekla, že s dětmi mám jen málo zkušeností.. ale ani se svým téměř neexistujícím sebevědomím nemůžu uvěřit, že by tohle bylo jen mou neschopností.. příšerný a ještě hůř a to se držím, protože nechci být zlá.

Nemám ve zvyku chovat se jako poraženec. A (ač teď trochu lituju) slíbila jsem, že toho v půlce nenechám, což chci dodržet - už z principu. ..ale tohle je vážně moc. Osobní hrdost stranou; požádám o pomoc. Nejsem s to ty **nenapadáměvhodnývýrazanechcibýtsprostákdyžnevímčíjetovlastněvinažejsoutaknemožní** zvládnout, čímž se to pro mě i pro ně stává promarněným časem. Potřebuju, aby mi někdo řekl nebo předvedl, jak na to.
..a pokud to nezvládne zkušený lektor, aspoň budu mít sama pro sebe jakous takous omluvu, až to vzdám.

Hm.

Je-li toto obraz nové generace, tak tedy ..tfuj.

Nářez 8-)

8. února 2018 v 19:16 | autor |  Duševní průjmy
Tak jsem na doporučení (a celkem ráda, že pro jednou uvidím pořad pro dospělé) shlédla film GRAVITACE
..troufám si říct, že to byl nejsilnější filmový zážitek mého života. Ještě dlouho potom jsem nemohla popadnout dech ;)
Tak jen kdyby to někoho zajímalo třeba

Blbinky

24. ledna 2018 v 1:55 | autor |  Poezie
HONZA

Zdali znáte Honzu Korce?
Říká si "Bejk na motorce"
V JZDčkách v Posázaví
už ho znají všechny krávy



KARMA

Život drahej a smrt zdarma

...tak se pozná blbá karma

;-p

Trošičku nervák..

11. ledna 2018 v 14:48 | autor |  Duševní průjmy
..tak mě nějak vytáčelo, že se co chvilu doma mluví o budoucnosti (teda vytáčelo mě nejvíc to, že jsem z toho tak vyděšená.. z toho, že nevím, co bude dál), tak jsem se minulou středu po půlnoci rozhodla, že to nějak rozseknu. Projela jsem si nabídky práce na Jobs.cz, pár se mi líbilo, odpověděla jsem na dvě, prostě jen tak zkusmo..

..no a dnes?

Mám brigádu jako lektorka dětského kroužku, tam nastoupím po zaškolení za týden, zítra se jdu zaškolovat na trenérku plavání dětí, a dnes jsem dostala pozvání k pohovoru na AVČR.

Poslala jsem dvě žádosti a mám hned tři nabídky práce. Cool 8-)

..teď už jen ..ajajaajjj..

Kam dál