Ve stresu

5. dubna 2013 v 20:42 | autor |  Duševní průjmy
Nakoukla jsem se jen ze zvědavosti. Jen kvůli jednomu slovu, které mě bodlo do duše. Rozhovor pak trval víc než tři hodiny. Cítila jsem se... nádherně, děsivě... ruce jako led, pot perlící na třesoucím se těle, svrbící klín a divoký, jásavý pocit, jako by se mi utrhlo srdce a skákalo jako šílenec... a teď čekám, zda splní, co slíbil, a uvnitř cítím bolest, jako by se mi kolem vnitřností utahoval rozžhavený drát. Co když zapomene, co když ztratí zájem? Nechá mě trpět, i když ví, jak hrozná je ta touha?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama