Dnes se obzvlášť nenávidím

11. května 2013 v 18:28 | autor |  Duševní průjmy
A zas jsme u toho. Opět se nenávidím, když toho moc sním.

Mamka se křižuje, abych se "proboha nevrátila k pubertě".

A zas jsme u toho - má vůbec smysl hledat pomoc, když o ni vlastně nestojím? Nebo bych se jí bránila? Přestávám si být jistá v běžných věcech. Příjde mi, že jsem zas sebe sama nějak ztratila a budu se muset znova najít. Ale jako obvykle se svou buldočí palicí nechci, aby mě někdo naváděl směrem.. přece když si směr nevyberu sama, nebude můj.
Není to nakonec prostě tak, že jsem od začátku špatná, divná, jiná, pošahaná, nebo jak tomu chcete říkat? Ptají se - čím to je, že ta naše holka musí pořád dělat problémy, že se nedokáže usadit a chovat se tak, jak by se v jejím věku slušelo.. ale není to prostě tím, že taková JE? Musí mít všechno důvod?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama