Červen 2013

Smutný děti (2002)

21. června 2013 v 19:33 | autor |  Poezie
Děti v tichejch rodinách
aby se nenudily
si pořídily bolest, strach
a pošlehaný žíly
dřív parta školních nemehel
dnes ulice je školí
maj ruce zrytý od jehel
a srdíčka je bolí

Bez drog už je hnusnej den
a noc je příliš dlouhá
skutečnost je hloupej sen
a šílená je touha
rovina je zatáčkou
a hlava bolí krutě
zbyla jen touha stříkačkou
svý uspokojit chutě

Kdo pomůže těm dětem žít
a jejich úděl nésti
ty křivé cesty opustit
a znovu najít štěstí?
Snad pouliční mafie
svým lékem na absťáky
ač nakonec je zabije
ji děti chtějí taky

Písničky z r. 2002

21. června 2013 v 19:28 | autor |  Poezie
MLADÍ BLÁZNI

Nikdy se nesmějou, nebejvaj šťastní
srce maj z perníku - a přitom vlastní
každej svý předloktí kabátem skrývá
život je lituje a smrt jim zpívá

Sám světem kráčíš dál
mladí blázni
nechceš a rád bys stál
ležel v lázni
hledali štěstí, však na nepravym místě
kde našli lajnu a vyjeli ji čistě
a z hezkejch dětí zbyl prach jen
a v slzách končí další den

Smutnej je pohled na ty zanedbaný děti
špinavý, hladový, prohledávaj smetí
a každý ráno je utrpení boží
po noci kdy spí tři na jednom loži

Neznají lásku a tiše bolest snáší
než život s přáteli drogy jsou jim dražší
nemohou, nechtějí, jsou samotáři
ti blázni mladí, ty děti s mrtvou tváří

ref.


SEBEVRAH

Tvrdá ruka otrokáře
pobledlý mý hladí tváře
moje oči k němu vzhlíží
a já vím, že smrt se blíží
Krátká radost, chvíle slasti
krutej pád a dlouhý strasti
moje tělo nemá síly
konec příjde každou chvílí

Sebevrah má smrt jen, však ty víš
beznaděj, tu pustou temnou skrýš
nech mě zemřít, zlatou dávku vzít
píchnout si a navždy už mít klid

Probudím se v chladným ránu
budu doufat, že jsem v pánu
nad postelí bílý pláště
trocha lží a mnoho záště
Asi Bůh mě ještě nechce
k sobě vzít, ač jde to lehce
stejně brzy smrt mě zdolá
nechci žít a peklo volá...

ref.


BÍLÁ MOC

Bílá moc mi vládne
co mám dělat? Prosím povězte co dál?
Copak nikdo není
kdo by zůstal tu, aby mi pomáhal?
Kdo mi pomůže zaplatit můj dluh?
Kdo mi podá ruku jako záchrannej kruh?
Povězte strážím, že nemaj mě bít
vždyť já se snažím a vážně chci žít

Vidiny (2001)

21. června 2013 v 19:14 | autor |  Poezie
Viděla jsem lítat žábu, cosi na mě volala
hned mi bylo jasný, že jsem dneska trochu přebrala
Cestou domů na přechodu střetla jsem se s výhybkou
před ní hrdě kráčelo si malý děcko s kolíbkou
Na chodníku před mým domem motalo se kladivo
ptám se ho, proč se tak motá - prej si zašlo na pívo
Klika na mě zdáli volá, jestli ruce čistý mám
z klíče se stal pes a štěká, když s ním zámek odmykám
Za dveřma mě čeká zebra, za ní slon a lachtani
modrobílej orangutan a všichni namazaný
Výsledek mé důvěry v to, že se futra ztratily
modřina přes půlku hlavy a myšičky opilý
Nad mým stolem klidně krouží rozsvícená baterka
v mý posteli při souloži zajíček a veverka
Na skříň právě mraveneček vystavuje praporek
a já radši mířím z okna střemhlav dolů na dvorek
Ocitám se na hranici - peklo nebo ráj
křídla se mi utrhly a samy odlítaj

Dvě o piku z r. 2001

21. června 2013 v 19:05 | autor |  Poezie
DÁVKA

Zas je noc, zas mě brní hlava
bílá moc paní mou se stává
chci to mít a klidně naposled
dávku svou já musím mít - a hned!


BÍLÁ PANÍ

Krysa!
až pohledem tě probodne
ač je to krajně nevhodné
musíš jí plivnout mezi oči
jinak noc v den se neotočí

děsem a hrůzou Bílá paní
stává se pro tě znenadání
černá jsi můra a nad hlavou
tvou krouží bílí kormoráni

utíkání už neschová tě
pod mostem skončíš mrtvá v blátě
neotevřeš už oči k ránu
v krvi peří těch kormoránů

Slova sebevraha (2001)

21. června 2013 v 19:01 | autor |  Poezie
Čekám, jestli soud provede skála nebo vlak
ráno bylo strašlivý a večer zrovna tak
na rukou mám krev a tichý pláč už nevnímám
vraždil bych a nejraději ze všech sebe sám

Nejkrásnější na celém světě (2001)

21. června 2013 v 18:57 | autor |  Poezie
Nejkrásnější na celém světě
křídla mám, však neumím letět

Nejkrásnější hlas musím skrývat
jelikož s ním neumím zpívat

A o svých rukou nechci hovořit
protože jimi neumím tvořit

A o mých očích nesmí se vědět
protože s nimi neumím hledět

Neschopna najít štěstí a klid
neumím zemřít a neumím žít

Pokušení

21. června 2013 v 17:53 | autor |  Poezie
Chtěla bys jednou
zažít ten pocit
explozi vášně
ve víru noci
polibky ze tmy
objetí vedra
které tě nutí
šaty si sedrat
z horkého těla
studeným potem
zrosená čela
otírat klotem
oplácet dravě
orgasmem šílet
jiskření cítit
v každičké žíle
prožít a zemřít
co víc bys chtěla
než tenhle výbuch
duše i těla?
Nabídka platí
záruky: žádné
fakt to chceš zkusit?
Piko to zvládne

Vzrušení

21. června 2013 v 17:50 | autor |  Poezie
Znáš ten pocit, jako když
elektrizují ti vlasy
když se k žíle blíží buchna
plná krystalický spásy

setřes ze svejch perutí
všechno, co tě tíží
pociť známý bodnutí
a nájezd už se blíží

Přišlo jaro

21. června 2013 v 17:49 | autor |  Poezie
Jen slunce z naší uličky
vyhnalo zimní stíny
vypluly do ní lodičky
a letní baleríny

a zadky v malých kraťasech
a prsa v malých tílkách
a ve mě opět po čase
procitla duše snílka

i zakázané ovoce
zas o něco víc láká
jaro přišlo zas po roce
i na mě, na feťáka

Přání

21. června 2013 v 17:47 | autor |  Poezie
Snad jen stíny lidí
přízraky narkomanů
jsou tím, co oči vidí
každý den, jen co vstanu

Ač nevím, zda jsou skuteční
či žijí jen v mé hlavě
s nadějí vždycky ruce k nim
vztahuji nedočkavě

Snad Bůh se jednou smiluje
a i těm, co málo věří
promění vodu ve víno
a sůl či cukr v peří