Srpen 2013

Nevědět PROČ

31. srpna 2013 v 22:09 | autor |  Duševní průjmy
Teď jsou jediné dvě věci, o kterých vím PROČ. Proč mě bolí hlava a proč mám zas divně blbou náladu. Protože mám nenechavej čenich a bylo mi stejskavo a protože mi to teď tělo oplácí dojezdem. No nic.

Ale ta ostatní PROČ zůstávají nezodpovězená - a asi taky zůstanou.

Proč mám v životě dva mužský, k nimž k oběma cítím něco zvláštního, a proč kromě nich myslím na holky? Proč, když pro mě bisexualita vždycky znamenala skoro totéž co zrada obou stran? Proč mě vůbec kdo má rád? A proč tomu nevěřím, když mi to říká? Proč mám takový sklon nevěřit?
Proč vlastně pořád kouřím, když se to kontraindikuje s mým (i když už skoro vymizelým) astmatem a když se s tím musím pořád schovávat, protože většina mých "normálních" známých nekouří a odsuzuje to?
Proč nevydržím nežrat, když tak nesnáším jídlo? Proč za něj utrácím, když ho nechci?
Proč pro mě tolik znamenají ty drogy, když vím, že je absolutně nepotřebuju? Proč když zacítím závan trávy, začnu vždycky běhat a čuchat jak blbá? Proč se vždycky vrhnu po příležitosti, když vím, že je to špatný a že bych měla nesmírnej průser, kdyby se to provalilo? Proč to chci ještě zhoršovat?

Proč vůbec jsem? Proč já mám tenhle báječnej život plnej zážitků, vědomostí, přátelství a lásky, když si ho nezasloužím? Proč to nechci nebo nemůžu změnit? Proč jsem taková? Divná? Blbá?

Nic nevím.

Trochu se nudím

31. srpna 2013 v 14:29 | autor |  Duševní průjmy
a vzhledem k pozřené trošce myšlenkové aktivity mám potřebu něco napsat.
Tak jsem si zase uvědomila, jak mám ráda zahraniční filmy v původním znění. Líbí se mi jazyky a nářečí. Asi se začnu zase intenzivněji učit jazyky.. nářečí ne radši.. zatím jsem "dvakrát a kousek člověkem", protože relativně dobře ovládám angličtinu a němčinu a celkem dobře rozumím slovanským jazykům (tj. rozumím, ale dát dohromady odpověď je trochu problém), ale teď (včera) mě popadla velká touha naučit se aspoň běžně konverzovat v ruštině, polštině, chorvatštině a možná italštině a španělštině. Nechce se mi navštěvovat kurzy, na to jsem příliš líná, ale asi si seženu nějaké samoucké "snadno a rychle" a budu si tak po večerech číst.
Výběr jazyků může vypadat trochu nelogicky, ale tak.. ruštiny jsem si během brigád užila vrchovatě a trochu mě mrzelo, že nemůžu komunikovat tak volně, jak bych chtěla. Chorvatštinu potřebuju každoročně na pár týdnů, rozumím jí, ale odpovídat moc neumím, max holou větou o třech slovech. Polština.. no mohla by se hodit, že? ;) říkal P. ... španělština a italština se mi vždycky líbily, tak prostě proto. Jo a ve vážnou úvahu přichází ještě švédština, protože Švédsko je moje srdeční záležitost a chci tam někdy jet, a Bahasa Indonesia, z níž umím už číslovky, základní fráze a nakupovací dialogy. A holandština, protože to je něco mezi AJ a NJ a vždycky se mi děsně líbila. A hodlám po letech oprášit svou latinu. Sice je to mrtvý jazyk, ale jednak - vědci se latina vždycky hodí, zvláště biologovi, a taky se mi prostě líbí ;)
Jsem v jádru jazykový nadšenec.

No fajn, a až se tohle všechno naučím, tak si koupím tu motorku a vyrazím na cesty a všude se domluvím. Hurá!

Já bych chtěla...

31. srpna 2013 v 13:23 | autor |  Duševní průjmy
..já bych toho chtěla ;) ale pořád mi v hlavě šumí ta motorka. Na podzim bych si měla dělat řidičák a po jízdních zážitcích v Indonejzii bych si chtěla znovu čuchnout k tomu pocitu svobody a nezávislosti. Jen tak si sednout a jet. Třeba sbalit spacák a dvě konzervy. Nebo jako jeden kámoš, narvat do báglu cajky a vyjet si na víkend k lomu. Nebo jako jedna paní prof, navléct slušivou koženou kombinézu a jet přednášet s vizáží drsňačky ;) A už mám napůl rozhodnuto - chtěla bych Hondu Rebel. Je to REBEL! :-D

Jdu

31. srpna 2013 v 10:40 | autor |  Duševní průjmy
Čeníšek dostane ještě velkorysou hodinku na zotavení a přípravu a pak půjde na výlet a na mlsanou. Je rozhodnuto. Veškeré svědomí bylo zahnáno na ústup, protože se těším jako děcko a stejně - je toho tak trapně málo, že se to nedá ani počítat. ...ach bože, kéž by to aspoň trochu stálo za to! Samým zápalem hořící hlava a třesoucí se ruce.. už teď se mi zrychluje dech.. tak já jdu.

A ještě líp

30. srpna 2013 v 22:05 | autor |  Duševní průjmy
Noční plážová pitka se sice stále ještě nekonala (jen v malém na balkoně), zato dnes další úžasné potápko do hloubek značných :) kolena úpí, ale bylo to nááááádherný! Jsem trochu spálená, nějak se pak stalo, že jsem usnula na palubě..

Totálně šťastná :)

29. srpna 2013 v 19:29 | autor |  Duševní průjmy
Dnes jsem měla od rána fantastickou náladu. Napůl flashback možná, byla jsem označena za "motorovou myš" kvůli neustálému hihňání, pobíhání, poskakování, kopání nožičkama, lezení po zídce a kecání, ale bylo to jen a jen tím, že jsme dnes vyrazili na ponory lodí!!! Zbožňuju potápění z lodi! Takže cestou tam hodina opékání na horní půlpalubě, pak s odstoupkem dva nádherné ponory skoro do třicítky, s rybičkami, úhoři, kraby, plžíky a vrakem, ke konci už bolestivě pálící žáha, ale pak zas hodinový pečák a jako zlatá tečka zmrzlina. Prostě bezva den a navíc jsem pokořila svou stovku :) a večer to chcem jít oslavit. Ráda bych si dala nějaký nevkusně alkoholický drink na pláži, koukala na tepající noční život a pokuřovala. A zítra jedem zas, tentokrát za mou srdeční záležitostí, která leží s dírou v trupu v padesáti metrech. Setkání po letech..

Znouzectnost

28. srpna 2013 v 19:42 | autor |  Duševní průjmy
Jej, jsem tak ráda, že jsem ráda.. čím to, že to bývalo horší a teď je to v pohodě? Asi kvalitka. Na rozum bych nesázela.. Šest dní od poslední čáry a pohoda jazz, jen trochu únava a zvýšená chuť k jídlu, která mě štve, nicméně při mém stylu nakupování potravin (rajčata, cuketa, papriky a kus sejra) (a kradené fíky, mňam) to doufám nevyústí v nabytá kila, ale jen v několikadenní průjem. No co už. Jsem prostě vděčná své dříve nenáviděné hlavě, že se v absolutním nedostatku nepropadá do deprese. Dojezd se nekonal.. Hálelůja! ;)

No kruci, dvoustý bliv a já ho zaplácnu takovým zbytečným sdělením :-D dobře, už se stalo. Stejně to není nic, co by se muselo zapíjet.

Není to konečná

28. srpna 2013 v 0:18 | autor |  Tétéčka
Opět budu omílat, co už jsem řekla, ale co už..
Bezdomovců jsem si coby Pražák užila plnými doušky, co budu povídat. Téměř každý den jich pár potkám při jejich objevných cestách od jedné sídlištní popelnice k druhé, občas o nějakého neklidného spáče zakopnu ve křoví, o setkáních v tramvaji netřeba se zmiňovat. Nemám ale ten obecně rozšířený negativní postoj.

Nedaleko od našeho sídliště je takový domeček v lese, bez elektřiny a tekoucí vody, kde se před pár lety usadilo pár špinavých, věčně namol opilých chlapíků. Starousedlíci svorně nadávali, ale mě to přišlo super. Postupně totiž ze zpustlé zahrady vyždímali několik ovocných stromků, založili si zeleninový záhon, pěstují brambory a začali chovat včely a prodávat med. Podle mě nádherná šance, které se chytili. Přeju jim to. A když některého potkám, aspoň úsměv a pozdrav považuju za nutný hold.

Opět nedaleko od nás byla hned dvě taková ležení, která si bezdomovci sami vyudovali z toho, co slušní občané vyhodili, ve snaze mít aspoň dojem střechy nad hlavou, aspoň kousek suchého oděvu, aby se mohli někde nabídnout k práci. Byli vykázáni, i když tam absolutně nikomu a ničemu nevadili, a mě to dost vytočilo. Tak vynaložili nějaké úsilí, vlastní iniciativu, a přesto se dočkali jen dalších klacků pod nohy.

No a nejvíc mě "rozsekala" nedávná setkání, při nichž jsem poznala pár obdivuhodných lidí, kteří se z ulice a totálního srabu dostali zpátky do koloběhu normálního života. Stálo to nejspíš nemalé oběti, dřinu a stres, ale dokázali to.. dokázali, že při vyplacení zálohy jsou schopni ty peníze za večer nepropít a neprofetovat, že si zaplatí ubytovnu a dva rohlíky denně a další den příjdou a pracují dál. A další týden a další měsíc. Podle mého zaslouží úctu.

Zkusím ten svůj nesmysl smysluplně zakončit - zkrátka neodsuzujte lidi, o kterých nic nevíte. Nevíte, jak snadno se můžete octnout na jejich místě. Nevíte, zda byste byli schopni se dostat z té rezignace na všechno. Ani bezdomovci nejsou jen odpudivé trosky. Jsou to liské bytosti. Nemusíte jim nutně vysypávat drobáky do dlaní a nabízet jim nocleh u sebe doma, ale aspoň si o ně přestaňte otírat boty, prosím.

Slunce a moře

27. srpna 2013 v 19:09 | autor |  Duševní průjmy
Nezasloužím si nic z toho, čeho se mi dostává, nicméně si to užívám. Zase u moře, zase na sluníčku a každý den pod hladinou. Hltám krásu a rozmanitost podmořského života a je mi fajn. Jen kdybych nebyla furt tak unavená, ale to se poddá. A jsem docela šťastná i z toho, že se na mě minulý týden nepodepsal víc. Prostě pohodička. Jen trochu samota, uprostřed všech lidí, taková ta samota u srdce, že tu není ten Někdo, koho bych tu možná chtěla. Kdyby tak už byly vynalezeny teleporty, aby si člověk mohl skočit sem nebo tam, kam ho to zrovna táhne.

Kouzla se dějí

24. srpna 2013 v 0:00 Povídky
Viděla jsem tě čarovat a teď si o tom sním. Za okny vrcholí léto, třicet stupňů ve stínu, a u nás doma sněží. Hraju si na barmanku. Třepy třepy třep, chce se mi hopsat, protože mám radost. Popotáhneš z cigára a skrz kouř se na mě směješ očima. Netřeba spěchat, uvaříme si, necháme si nasněžit kopeček a pak si ho sjedeme a vzpomeneme si na bezstarostou radost dětí. Chci se s tebou nahlas smát a chci s tebou lítat. Nauč mě dělat kouzla!