Září 2013

Oni asi mluvili o mně

29. září 2013 v 15:25 | autor |  Duševní průjmy
Po letech jsem znovu narazila na keltský stromový horoskop a opět mě zarazilo, jak moc to na mě sedí. Obvykle mě tyhle věci moc neberou, horoskopy čtu jen výjimečně z nudy, ale tenhle - už asi před deseti lety mě praštilo do očí, jak moc pravdivá je charakteristika mého "rodného" javoru.
Prý extrémní charakter prahnoucí po nekonvenčnosti, svobodě, nezávislosti a poznání, idealistický, excentrický, žijící podle vlastních pravidel, kreativní, neschopný podřídit se a často neschopný navázat vztah v obavě ze ztráty svobody, nevypočitatelný, netrpělivý, vnitřně neklidný, často podrážděný a nervozní, bránící se cizímu vedení a nátlaku, tolerantní a obětavý až na hranici mučednictví, vyhledávající silné pocity a zkušenosti až na hranici sebedestrukce, vyžadující výzvy a volnost, individualistický, ve vhodných podmínkách optimistický - naopak negativistický, nespokojený a agresivní, když ho něco brzdí.
Mohlo by se to zdát jako klasicky horoskopové obecné řečičky, kdybych se neznala. Ale tohle jsem od začátku do konce já.

Fuj, zlobivá holka!

29. září 2013 v 3:37 | autor |  Duševní průjmy
Dá se tak okřiknout čuba, dnes to platí i na mě. Asi je dost jasný, co se dělo, že jsem v půl čtvrté ráno vzhůru a rozjásaně plácám nesmysly, ale krucinál jak na sebe mám být naštvaná a tvrdá, když je mi tak nádherně?
A to tu nemám nikoho, komu bych o tom mohla vyprávět, nepočítám teda mamku, která mě přišla rozespale vyplísnit za rozsvícené světlo, ani čubinu, která je v limbu. Ale třeba když bude ta radost z každého nádechu, z každé vteřiny bytí, kterou cítím, dál vyvěrat, tak to zaplaví i okolí a lidi to ucítí :)
Škoda, že je na zítřek už plán stanoven, tedy úklidový maraton před příjezdem brášky a jeho drahé polovičky.. tak jo, pokusím se mamku odehnat od vší práce, možná ji i donutit jít se mnou a psicí ven, aby viděla, jak nádherný podzim přišel (ano, mé milované mlhavé a barevné babí léto, které přišlo potěšit mou latentně romantickou duši), tu práci odvést rychle, precizně a s nadšením, protože to přece dělám pro ty, které miluju.. ale jinak bych snad nejradši - já nevím - šla rozesmívat postižené děti nebo tak něco. Převádět slepce přes přechod (tady jsem si vzpomněla na scénu z Amelie z Montmartru, jak ten stařeček nakonec zářil - to je přesně ten pocit!) a zachraňovat tonoucí. Do roztrhání těla, v naději, že to lidi jednou pochopí..
Chtěla bych někdy udělat takový otřepaný pokus; stoupnout si na Václavák s nápisem FREE HUGS. A strašně bych si přála, aby aspoň polovina lidí, co to uvidí, přišla rozesmátá od ucha k uchu, převzala si své darované objetí a odešla s kouskem světla, které pak nějakým skutkem předá dál. Taková variace na tichou poštu.
Je mi tak nádherně, že bych dala nevím co za to, aby se všichni cítili takhle. Lidičky, udělejte si každý den chvilku na to, abyste jen tak koncentrovaně milovali život :)

Mimózní výkec - jak být dívkou...?!?

29. září 2013 v 0:59 | autor |  Duševní průjmy
No nic, už si asi nemnozí čtenáři těchto stránek zvykli, že se tu především propírají úplně zbytečné myšlenkové výblitky jedné blbky, tak přidám ještě jeden, protože už na mě z toho přetažení zase jde kecavka.

Jako před nedávnem téma tetování, teď se kolem mě podezřele často rojí lidi mluvící či píšící o tom, co by holka měla a neměla dělat. Opět spolehlivý způsob, jak mě naštvat, tohle "labelování". Už jako děcko mě to vytáčelo do ruda.

Holčička si hraje s panenkami. Holčička nosí šatičky. Holčička má ráda růžovou. Když holčička trochu povyroste, je zní dívka a dívka se každý den maluje. Dívka pečuje o svůj vzhled, vlasy, pleť. Dívka si ráda kupuje hezké oblečení. Dívka nosí boty s podpatkem. Dívka používá parfémy. Dívka ráda dostává květiny. Dívka nekouří, protože je to ohyzdné. Dívka prožívá první milostná vzplanutí a vodí se za ruku s chlapci. Když odroste i dívka, je z ní mladá žena a ta je vždy elegantní. Mladá žena dbá o repre vzhled a vystupování. Mladá žena si ráda užije projevů gentlemanství. Mladá žena už umí vařit a prát a s radostí se - samozřejmě s ohledem na své dokonalé gelové nehty - zastane práce v domácnosti. Mladá žena si najde dobře vydělávajícího muže a už se těší na děti a společný život. ...starší než kategorie "mladá žena" doufám ještě nejsem, ale už teď mi z těch dogmat raší parohy ze zadnice. Milé lidstvo, nechtělo by sis ty požadavky strčit do tyvíškam?!

Možná za to mohl můj starší brácha, který mamce v době, kdy mě nosila, způsoboval těžké poruchy spánku svým neustálým řvaním, třeba mám opravdu zvýšenou hladinu testosteronu a proto jsem "holčička" jen podle vaginy. Jo, mohla bych to hodit na mámu a bráchu ;) ...ale proč bych se sakra měla na něco vymlouvat?! Jsem, jaká jsem, a nehodlám se za to stydět! Možná by to někdy nebylo od věci, OK, je dost věcí, za které bych se asi stydět měla.. ale proč si mám nechat rozkazovat, co mám a nemám dělat - jen kvůli tomu, že mám mezi nohama díru?!? Fuck that!

Takže: zpráva světu, kterému jsou tyhle moje kecy úplně ukradené, stejně jako je mně ukradené to, co si o mně myslí - jsem hrdá individualita, nevyplivla mě kopírka a ani ke mně nedodali příbalový leták. Nacházím si vlastní cesty. Nebudu se slepě řídit něčím, co mi vnucuje společnost, které si nevážím. A proč si jí nevážím? Právě proto, že se snaží každého unifikovat podle nějakých dementních norem. I já se svou beraní hlavou mám ještě na míle daleko od naprosté anarchie, ale podřizovat se něčemu, v čem nevidím žádný důvod a užitek, co považuju za zbytečné a co se mi zkrátka bytostně příčí, sorry, ale to prostě nebudu.

Kdybych se bývala byla ochotná podřídit, co by mi za to kdo dal? Za roky a roky sebezapírání a potlačování vlastních tužeb? Za další barel sebenenávisti kvůli tomu, že neměřím 180cm a nevážím 40kg a že moje nohy nesahají až do nebe? Za nekonečné tisíce hodin strávené nanášením makeupu, žehlením vlasů a přehrabováním se v módních hadříkách? Dostala bych za to nějaký řád? Nebo aspoň čestné uznání? Akorát tak hovno, že? Byla bych prostě jen tou nejnepovedenější z dlouhé řady slečen s ksichtem tak předělaným, že připomínají spíš plastové figuríny, zas jen ta poslední možnost při pánské volence. Možná by moje mnohaletá dřina byla odměněna nějakým nepříliš náročným mládencem, který se spokojí i s méně povedenou krasavicí, hlavně když mu večer podrží. To mi za to fakt nestojí. Vy snad žijete tenhle život? Ne? Tak co mi do něj máte co kecat?!

Naštěstí pro mě, najde se i pár takových, kteří dokáží přehlédnout nedokonalost zevnějšku a nedostatek ženskosti, protože pochopili, že jim místo vyumělkované lži nabízím svůj um, své srdce a svou duši. Ti si mě dovedou vážit kvůli něčemu reálnému a toho si na nich zase vážím já. A ti, kdo mě ve své povrchnosti na první pohled odsoudí, nemají v mém životě co dělat..

..tak jsem se vynadávala a je mi líp ;) až na to teda, že jsem nechtěla, aby to vyznělo tak nadávavě. Naopak, mám vynikající náladu, (krucinál, už jsou tři ráno..), to byl jen takový ostřejší první poryv. Dnes bude asi zase den, kdy bych chtěla, aby každý člověk na světě nahlédl do svého nitra a našel něco krásného :) lidi, vůbec si to nezasloužíte a kolikrát si toho ani nevážíte, ale dostává se vám spousty milosti a lásky, uvědomujete si to? Dejte si dnes půlhodinku voraz, přestaňte myslet na peníze a na povrchnost a přestaňte závidět a vyplivněte všechna jedovatá slova, co máte na jazyku - a pak si na těch třicet minut zavřete oči a jen si užívejte toho, že žijete. Vždyť to je úžasný :) a pak, až ty oči zas otevřete, zkuste se na svět dívat trochu jinak, nově, šířeji. Ať věříte na karmu nebo ne, čert to vem, zkuste být ohleduplnější, milejší, víc se usmívat a pomáhat druhým. Povznese vás to. Vy snad nechcete létat?

Nejvyflusanější ksicht ve městě

28. září 2013 v 8:52 | autor |  Duševní průjmy
Jo, přesně tak dnes vypadám.. další probdělá noc se na mně podepsala neskutečnými kruhy pod očima a chůzí hodnou velblouda ;) nutně musím na chvilku chcipnout a něco užitečného začnu dělat až po poledni. Dobrou ránonoc!

Půlnoční update - od dvanácti zase běhám jako radioaktivní myš a nevypadá to, že bych v příštích šesti hodinách měla usnout ;) no nic, jsou takový dny..

Kdo do toho půjde se mnou?

27. září 2013 v 11:07 | autor |  Duševní průjmy
Pokud se přes zimu ve škole nezblázním, tak mám na příští rok plán - na dva týdny se odstřhnout od veškerých komunikačních kanálů a vyrazit na sever! Buď Skandinávie nebo Skotsko, buď busem nebo stopem, pod stan a na puťák. Ubytování v zařízení s takovým počtem hvězdiček, kolik jich nad sebou uvidíme, all inclusive s rybolovem, sběrem lesních plodů, vybíráním hnízd, případným žebráním a koupáním v ledových jezírkách, kde se i vyperou propocené ponožky. Potřebuju jednoho dobrovolníka, co bude snášet zimu, vlhko, hlad, bolavé nohy a mne, jen aby si užil pár doušků svobody :)
Tohle mám tak ráda.. už od toho včerejšího bazénu destilovaná radost ze života :) a venku je 15st. a javory se barví do rudozlata, prostě boží..

Nejlepší bazén všech dob 8-)

26. září 2013 v 22:45 | autor |  Duševní průjmy
Tééééda ten dnešek.. po včerejšku noc napůl probdělá, kdy jsem v takovém divném napůllimbu snila o seskoku padákem, jsem ráno při budíčku v sedm neskákala zrovna jak zlatá rybka.. ale nakonec jsem vyrazila včas, abych zvládla ještě půl hodiny stepovat před vylidněnou posluchárnou. Pak proběhl zápis, čímž je ze mě ode dneška oficiálně doktorand ;) světě třes se! Nic moc dalšího se nepořešilo, protože chlapík, co nám vykládal cosi o funkci čehosi (něco na počítačích) buď mluvil čínsky, nebo jsem fakt na tu techniku tak nehorázně blbá. Nepochopila jsem ani slovo a nezapamatovala si jedinou uvedenou webovku. Naštěstí aspoň kontakt na helpdesk jsem si opsat stihla ;)
Po počítačovém faux-pas jsem jela domů, nakrmila zvěř, vyvenčila psici a konečně se dovolala kámovi, který mi něco slíbil - takže pak na otočku za ním a šupky za mým cvokem, protože už jsme se půlden neviděli :D a pak zas domů, rychlá chvilka šťourání se v nesmyslech, pak naházet cajky do tašky a vzhůru na bazén.
Nemůžu říct, že bych se úplně těšila. Odpo už jsem byla dost unavená, pospávala jsem v tramvaji a tak.. takže vyhlídka na dvouhodinové cachtání mi v tu chvíli nepřišla jako úplně super nápad. Nicméně..
..prostě už jsem věděla z dřívějška, že voda mi zvedne náladu i energii o 120% při jakékoliv příležitosti. Vsadila jsem na to a vyhrála poklad i s Bábou Tutovkou :D no úžasný! Proháněla jsem se bazénem semtam jako oliheň, všechno na nádech, protože jsem šnorchl nechala přezíravě válet doma, stejně prý mám žábry.. dělala jsem na dně stojky, kotrmelce v prostoru, rušila ostatní utopence, tahala je za ploutve a nad hladinou všechny zahrnovala zářivými "výzuby" a nakažlivým smíchem. Prostě totální torpédo. Kdosi si zase vzpomněl na termín, kterým mě v Hrvatsku při podobných vodních záchvatech nezřízené radosti označil můj buddy - naspídovaná veverka ;) Kroužky na hraní jsem sice nedostala, ale i tak jsem si užila jak nikdy :) a nakonec ještě bonus - plavčík kámoš mě poprosil, jestli bych se nepodívala kdesi na dně po kroužku z přetrženého řetízku (asi 3mm velký kousek stříbra). A když už to vzdal, poděkoval za snahu a poslal mě ven, tak jsem tu titěrnou věcičku našla! :D Prostě dneska jsem maxitřída XD
Like a BOSS!

Kde jste, noční ptáci?

26. září 2013 v 0:35 | autor |  Duševní průjmy
Zas půlnoc v čudu, za pár hodin budíček, ale mě se tak strašně nechce spát, chtěla bych si povídat.. a nemám s kým :(

Tak si zas budu vylejvat srdíčko na blog. Jsem šťastná, to jo, přesto mám trochu obavy. Bojím se, že to nezvládnu, tu nálož učení sebe i jiných.. Bojím se, že se nějak nehorázně ztrapním, že nebudu mít vůbec žádný respekt, že si ze mě budou dělat tak akorát srandu, už jen kvůli tomu, že vypadám skoro mladší než ti prváci.. Už dávno jsem toužila po tom, být prospěšná předáváním vědomostí. Ale když se to po mně teď chce, jsem "takhle malinká" - nic nevím, jsem úplně vygumovaná, tak co jim mám říct? Nebudu dobrý učitel. Co když budu dokonce nejhorší?

Mám hrůzu z mluvení před lidmi. Během těch let na škole mi to nejednou zavařilo, hlavně u důležitých zkoušek. Přitom lidi si mysleli, že to zvládám dobře. Když jsme třeba měli přednést nějakou prezentaci k ročníkovce či tak.. než na mě došla řada, několikrát jsem musela jít na záchod opláchnout se studenou vodou, abych neomdlévala a nezvracela. Totálně zelená, rozklepaná až po konečky vlasů, s výrazem zpráskaného psa a pulsem 150/min jsem lezla ke katedře, kde jsem - v touze po urychleném odchodu a přitom zanechání dojmu - začala velmi nahlas a rychle mluvit (obvykle můj výklad trval skoro 2x déle než povolenou dobu, protože "všechno je děsně důležitý a zajímavý", že). V lidech to moje řvaní vyvolávalo dojem, že mám (slovy profesora R.) velmi sebevědomý a dynamický projev.. to dovedu tak dobře chameleonit? To si vážně nikdo nevšiml, že mám ocas staženej až pod krk?

Prostě mám strach. Nechci zklamat. Sebe ani nikoho jiného.
Jsem prachsprostě závistivý člověk. Když už není šance, že bych někdy udělala díru do světa, že by si mě lidi pamatovali kvůli nějakému úžasnému objevu nebo tak, tak bych aspoň chtěla být trochu sebevědomější. Některé moje bývalé spolužačky a budoucí kolegyně takové jsou. Nemusí pořád řešit p-čoviny ohledně svojí váhy, nemusí řešit obavy ze stárnutí, svoje strachy ze setkávání s cizími lidmi, svoje obavy z neúspěchu, nebojí se prohry dřív, než začnou hrát. Jsou úplně normální. Jsou normální a tím jsou skvělé. Jak já jim závidím..

A já bych tak ráda byla užitečná a oblíbená pro něco dobrého.. jenže "velkého dobra" nejsem asi schopná a malého si sotvakdo všimne. Nepřestanu s tím, tak zahořklá zas nejsem, stačí mi i občasný oplacený úsměv.. budu se snažit, budu.. třeba si i těmi maličkostmi můžu zlepšit "karmu". Když už nedovedu udělat ze světa lepší místo, ráda bych udělala lepší aspoň sebe. Ale co.. i kdybych byla sama tak dobrá, jak to jen půjde, stejně mě to bude žrát. Že jsem nakonec jen jedním z miliard lidí, kteří jsou nedůležití, že upadnu v zapomění a konec.
Teď teda ještě k tomu hrozí, že si mě akorát budou pamatovat studenti jako "tu krávu, co mi nedala zápočet"..

Ale dost keců, abych nezněla tak negativisticky.. vlastně nejsem nešťastná, naopak, jen mě to trochu trápí. Ale zas aspoň jedno pozitivum, ne? Dnes mi to vyloženě sedlo :) dost hudrání, zítra jdu svítit jak žárovička. Třeba nebude tak zle.

Knihy, knihy a zase knihy

25. září 2013 v 19:49 | autor |  Duševní průjmy
Ráda bych si zas něco pořádného přečetla. Jo, sice jsem přes léto přelouskala sedm knih, ale to prostě nestačí. Teď zas nadejde období Velkého Čtení, ale to budou jen a pouze vědecké články, které už mi po měsíci polezou skartované ušima ven, jak moc jich bude.. je potřeba to občas proložit beletrií.
Mám ale s knihami a obecně se čtením jeden problém - vadí mi chyby. A to nejen tak, že se nad hrubkou začnu třást jako vyprovokovaný krocan, ale mně to prostě znemožňuje čtení. Mým prokletím jsou čárky (a proházená písmena, ale to se naštěstí často nevídá). Někde jsem slyšela, že to může být známka lehké dyslexie, i když pochybuju, že by to byl můj případ. Nicméně.. když čtu nějaký text a buď v něm chybí čárky nebo jsou špatně položené, tak úplně ztratím přehled v souvětí a musím si ho přečíst několikrát, než zjistím, co ten shluk slov znamená, kde začíná a končí. Bohužel toto je naprosto běžný problém například v novinových článcích (kristapána, jako by si noviny nemohly platit korektora!), proto už v podstatě noviny a časopisy nečtu. Internet je sice taky plný "mrvitelů jazyka českého", ale naštěstí je zde i pár takových, kteří píší perfektně (nebo s drobnými chybkami, které zcela zastíní stylistická skvělost) - jo jo, tam si chodím pro svou denní dávku písmen ;)
Ale i když se často nazobu tady na Blogu, abych pokryla svou denní čtecí potřebu, strašně se těším na nějaké pěkně vázané čtivo. Nikdy mi na dlouho nevydrží, i kompletního Herriota jsem "sežrala" za dva dny, ale prostě nad šustící papír není.
Navíc - některé knihy mají tu úžasnou vlastnost, že vás zcela pohltí do děje. Možná to prožívám víc než jiní lidé, ale strašně mě to baví. Vžívám se do postav a do příběhů, cítím jejich emoce, mluvím za ně, měním si je, vymýšlím jim nové osudy.. a když zavřu desky za poslední stránkou, cítím se zvláštně - zároveň naplněná, zároveň poznamenaná ztrátou. Ale to nevadí. Ráda čtu oblíbené knihy pořád znovu a znovu dokola, protože si k nim vždycky přimyslím zase něco úplně nového ;)
Prostě a krátce - miluju knihy!

V Mekáči zásadně bez jídla

25. září 2013 v 15:51 | autor |  Tétéčka
O fastfoodech jako takových bych toho moc nenapsala, protože se v nich nestravuju a to ani v případě nouze. Nikdy jsem k tomu netíhla, ani za mlada - často se celá holčičí parta o obědové pauze místo do jídelny vydala do Mekáče naproti škole, mě to ale bylo natolik proti srsti, že jsem tam s nimi nikdy nešla. Jednak obecně kvůli nechuti vrážet peníze do jídla, jednak jsem jako vegetarián/tukofob vždy měla dost omezený výběr, jednak kvůli prostému bojkotu, pak taky kvůli znalosti parazitologie plus jednoho případu nákazy v blízkém příbuzenstvu - a navíc byla vždycky spousta jiných věcí, co se daly za tu hodinu stihnout, to radši rozpatlávat nebudu ;)
Takže takové to trávení volných chvil, dětských narozeninových oslav a společných setkáních v uřvaném fastfoodu jsem nikdy nepochopila a nevyužila. Navíc poté, co jsem nedávno shlédla dokument "Supersize me", pak video dokumentující "biologickou neodbouratelnost" těch umělin, co tam prodávají, a co jsem na vlastní oči viděla rozkousnutý kuřecí separát-burger, který vypadal (a prý i chutnal) hůř než levná konzerva pro psy..
Zkrátka - nezájem, nic. Změnilo se to až v poslední době, ovšem pro mě trochu specifickým způsobem. Nadále zde nejím, maximálně si dám nějaký ten tekutý bublinkatý kazizub.. ale fastfoody se staly téměř nedílnou součástí našich cest do zahraničí, protože místy je snazší se nepoblít po "hambáči" než po salmonelové bagetě z benzínky. Taky jde o nejsnáz objevitelné "sraziště" v místech, kde to člověk nezná (ačkoliv u jednoho rohového KFCčka jsme se s kámošem hledali snad půl hodiny, protože jsme na sebe přes ten roh neviděli). A v neposlední řadě jsou v některých hezké zastrčené kójičky, kde se dá dělat spousta věcí, aniž by u toho někdo rušil, přitom je tam teplo a světlo.. ale to už bych zacházela moc do detailů, takže to utnu ;)
Prostě "fasťáky" - pár pro, pár proti, ale pro mě celkem k ničemu věc. Nechte si chutnat!

Bude ze mě Paničelka :-D

25. září 2013 v 14:59 | autor |  Duševní průjmy
Prváci třeste se! Rudohlavá čarodějnice na vás naběhne a bude vás tejrat nezpracovatelným množstvím informací! Smějící se
Teda doufám, že mi někdo nejdřív vylíčí, co tam mám plácat.. a doufám, že študáci nebudou v mých hodinách dělat žvejkové bubliny, chlastat, spát, hlasitě se bavit, vymýšlet si absurdní výmluvy a házet po mě propiskama. Mám jen jedny nervy ;)

Jinak se zatím dopoflakovávám posledním týdnem relativní svobody, odpřisáhlou abstinenci jsem hned včera zazdila vodkou s džusem (ale nebyl to můj nápad, tak to se nepočítá..) a dnes je tak krááásně, táhne mě to ven! Už jsem se dnes proběhla po městě s mým bláznem, projeli jsme se šalinó, navštívili káčko a dělali si navzájem stěnu na ostrově, prostě srandy kopec, když se sejdou takoví dva magoři. A za chvíli máme spicha zas a půjdeme venčit psici ;) a přemýšlet o věcech budoucích.. co tak lekce čarování? Seuvidí..