Listopad 2013

Nečekaný zvrat

29. listopadu 2013 v 23:27 | autor |  Duševní průjmy
Když jsem dnes večer mluvila s mamkou, zatrnulo mi.. jedna moje kamarádka (sice si nejsme nějak zvlášť blízké a nevídáme se často, ale záleží mi na ní hodně) je v nemocnici.. trpí těžkou mentální anorexií.
Ačkoliv jsem si prošla podobným obdobím, stejně to nechápu. Vypadá to, že si tím zničila svoje největší sny. Zrovna ona, holka s tolika zájmy, která je odjakživa hubená jak žingle.. zatraceně..

náročný den

29. listopadu 2013 v 16:32 | autor |  Duševní průjmy
a ještě tak půlka zbývá. Ale co, je mi docela fajně, no kdy jindy bych dokázala přeložit půl stránky odborného textu (z oblasti, které nerozumím) do angličtiny za necelou čtvrthoďku? ;)
A dnes mě studentíci tak mile překvapili (tím, že dávali pozor, svým zájmem a dotazy..), že bych úplně jásala - mám ráda svůj páteční kroužek :)

Osobní výlev, nečtěte to.

28. listopadu 2013 v 16:02 | autor |  Tétéčka
Tohle TT mi tu smrdí už čtyři dny a já si prostě nemůžu dát pokoj a něco nenapsat. I když to bude zhola blbost. ..Pozdější reklamace neberu na vědomí; varování jsem vydala, takže odsud už je to váš problém.

S mamkou.. s mamkou máme myslím hezký vztah. Rozhodně lepší než před deseti lety, nejspíš i lepší než před pěti.. postupně jsem se naučila tolerovat a přehlížet některé věci, které mi na ní vadí, a dost nám to zlepšilo komunikaci. Ale jsou prostě věci, které nepřekousnu. V současnosti jedna, která mě nade vše sere, nebojím se toho výrazu.

Mamku totiž hrozně provokuje můj způsob práce.

Stokrát za hodinu je schopná přijít a začít do mě protivnou směsí kňourání a počínajícího hysteráku (navíc s +5dB/slovo) rejt:
"Ty už zase pracuješ do noci! Už to dokonči!"
"Ježiš už to dodělej a jdi spát!"
"Okamžitě jdi spát, nebo se neznám!"
"To takhle nejde, zničíš si zdraví! Skončíš v Bohnicích! Nesmíš tak dlouho pracovat!" a "tádadádadá" a tak dále..

..dovedete si představit, jak strašně tohle dokáže vytočit člověka, který se snaží něco dokončit? Když nemůže napsat ani tři slova bez toho, aby si celou tuhle litanii vyslechl znovu a znovu?

Strašně!

A to se ovládám. Místo totálního výbuchu a řevu jsem schopná ještě pořád držet narůstající tlak, takže "jen" opakuju: "Ano, ano.. ano, už to bude.. mami, půjde to rychleji, když mě necháš pracovat v klidu..", i když po pár dalších cyklech mi to nedá a odseknu něco ostřejšího.
Bohužel.. v tomto směru se pochopení a klidu na práci nedočkám, protože mamka, vyčerpaná neustálým opakováním té své mantry, už pak bere každé vydechnutí a každý pohyb očí jako osobní útok a neomluvitelnou drzost.

Končívá to různě - při troše štěstí mamku přemůže spánek, při smůle musím s tajeným vztekem zavřít knihy a comp a jít si hrát na spícího člověka.
Ale závěr je vždy jasný; mamka je chudák, má se mnou kříž.. a já ji takhle záměrně týrám a jsem drzá, prostě provokatér.

Zatracenej blog :(

28. listopadu 2013 v 15:27 | autor |  Duševní průjmy
..jsem tady rozjela povídání o dnešních zážitcích ve formě románu o pětistech stránkách a on mi to ukousl, takže toho půlka zmizela.. tož jsem se nakrkla, nic nebude. Nepovim. :-P

Fičím fičím, nemám čas :)

26. listopadu 2013 v 2:24 | autor |  Duševní průjmy
..ale i tak se to zvládne, teď to vypadá nadějněji. Dnes (už zase neexistuje výraz "zítra", doprčic..) brzy ráno vyskočím jako rybka, spláchnu z kůže staletou špínu, oškrábu mech ze zubů, posekám porosty z holení, vydrbu vši z hřívy, zneškodním agresivní uhry, pokusím se nějak zamaskovat vysmahlý oči, namaluju si místo xichtu obličej, nahodím nejlepší oblečení a pokud možno přijatelné boty a vyrážím spolu se zbytkem rodinného klanu (cestou snažíce se tvářit, že mi v silonkách a bez tří vrstev svetrů a mikin vůbec není zima) vzdát hold jiskřivé fyzikální mysli mého obdivuhodného sourozence :)
..no - holdování budu muset utnout po necelé hodince, kdy se vřítím na dámské záchodky se svým baťohem na rameni, servu ze sebe podpadky a elegantní kostýmek, rychlostí blesku se vsoukám do džín, mikči a tenisek, pro urychlení už na sebe nahodím i plášť, slušnooděv nechám v úschově mamce, vytasím Mengeleho úsměv a už mířím tryskem na metro.
Maximálně 15min na to - horší čas bude ztrestán tím, že si nestihnu koupit cigára, a dobře mi tak - už vlítnu na fakultu, kde mezitím doufám někdo připraví tu naši malou seanci, protože já tam opět nebudu včas.. ještě v běhu odmrštím batoh do kouta, míjíc stojánek popadnu skalpel a při dobrždění o pitevní stůl už jím rovnou rozříznu jednu oběť odsud až po támhlecto, abych z ní v další vteřině mohla vyškubnout potřebné orgány..
.. no jasně, a do toho budou všichni hlasitě výskat a tleskat mi, jak jsem děsně dobrá a rychlá!

OK, zpátky do reality :) tvl.. ještě pár takových dní a asi zkolabuju. Ale zatím není důvod k panice. Až bude čas panikařit, zčernají mi brýle, že ;) (například až se dozvím, že máme za dva týdny odevzdat velkou metodiku, ač já jsem si ani tu malou nebyla s to napsat sama a už vůbec ne včas..)

Zatím funguju a až na drobné všeobecné nasrání (pramenící z nepolevující snahy všech pražských řidičů MHD nechat mi někde umrznout zadek) jsem v klídku. Sice mě teda čím dál víc mrzí, že spánek už se stal jen hezkou vzpomínkou, ale neztrácím naději, že se zas jednou budu moct vychrápat pořádně dosyta. Hm, ale dnes to nebude. Co se dá dělat, že.
Náhodou, co se nálady týče, tak jsem dnes zase překvapila sama sebe. Můj chlap byl při večerním setkání příjemný jak osina v zadku, protože mrznul ještě déle než já a kladl mi za vinu, že jsem zavolala až o půl hodiny později, než chtěl.. řekl to docela hnusně, i když si to asi hned uvědomil a začal zase žehlit.. ale i tak - normálně bych si takové nařčení a ten tón nenechala líbit, nasrala bych se, začala řvát, vmetla mu do tváře všechny jeho prohřešky, proti nimž jsou ty moje úplný nic, navíc co mi má co vyčítat pozdní zavolání, když A) jsem v důsledku každodenních tahů, za které vp. může on, usnula v buse, B) v tom buse jsem byla kvůli němu, protože já to nebyla, kdo si svůj díl vylupnul už včéra, že? a C) když mu to tak vadí, že se neozvu vždycky, jakmile na mě pomyslí, tak ať si laskavě koupí kréďo a zavolá taky jednou on! Sakra bych si nenechala srát na hlavu! Nejsem žádnej boxovací pytel, abych na sobě nechávala vylívat žluč, to ať si kouká hned uvědomit! Normálně bych se do něj takhle obula, seřvala ho na tři doby, až by se scvrknul na třetinu, protože moc dobře ví, že mně nemá absolutně co vyčítat!
..ale ne dnes.
Když na mě vysolil tyhle jedy, jen jsem zvedla obočí a pokývala hlavou. Absolutně netypická reakce, vždyť jsem odjakživa cholerik až hrůza. Neřekla jsem ani Ň; paže pomalu vytvořily nedobytnou hradbu mezi námi.. to byla rázem proměna.. najednou pohlazení a tulení a "já ti nic nevyčítám, lásko,". Nechala jsem ho si to vyžírat ještě dobrou půlhodinu, tak doufám, že na mě zítra bude jako milius. To si zasloužím. Pokud během hodiny čekání na autobus zapomněl, za co všechno mi byl ještě ráno vděčný, tak ho příště nakopnu do holeně. Já si tady tvl hraju na spasitele, protože mi na tom teleti záleží, protože pro mě něco znamená; jestli si toho chce vážit, tak ať si příště dá pozor na hubu, jestli si mě neváží, tak já to přežiju. Může zkusit jinou, jestli bude takhle šaškovat. Asi tak hovínko.

No dobře. Nemám chuť se hádat, je mi to jedno. Nebudu ho upozorňovat na přešlapy. Pokud si všimne, kdy se mě dotkl a čím, pak je to v pořádku. Pokud bude jako 99% chlapů a vůbec ho netrkne, že se ženská sice tváří neutrálně, ale že se jí ježí šupiny, vysouvají drápy a z uší začíná ucházet pára, pak nemá cenu dávat nápovědy.
Během následující hoďky, kdy jsem se ještě obětavě vzdala zbytku cigaret (i z toho ta jeho připrdlá nálada, my závisláci víme), zaplatila ubytko těmi prašulemi, co jsem ráno vyzvedla zcela nad rámec povinností a obírajíce tak sebe o potřebný čas, a po dělbě, přípravě a střelbě (sice až na třetí pokus, ale může být rád, že nejsem o trochu větší svině a že jsem mu to tam nenechala, ať si poradí sám) chvíli zpytoval svědomí a pak se opravdu omluvil.
Mno, ledová královna mu přidělila jen kousek úsměvu, aby si nemyslel, že se nechá tak snadno obměkčit.

Koukám - vyzní to, jako bych byla bůhvíjaká štěkavá domina.. to zase ne.
Ale myslím si, že pro něho dělám hodně; asi i víc, než by dělala jiná holka nebo ženská. Jediné, co od něj za to chci, je respekt a úcta. Chci, aby si uvědomil, že nejsem ani matrace, ani fackovací panák. Jsem lidská bytost, jsem osobnost a taky jsem ten, kdo ho má rád.

Sakra, koukám, že se z toho vyvrbil řádný off-topic. Ale tohle muselo ven. Nejsem nasraná, to by už dávno lítaly chlupy. Ale dotklo se mě to. Hodně se mě to dotklo a chci, aby si to uvědomil.

Týden za mnou.. týden přede mnou!

25. listopadu 2013 v 7:35 | autor |  Duševní průjmy
Zase odhodlaná zvítězit nad světem, naivka :) ale co už. Minulý týden přinesl spoustu nových zážitků, mj. jsem strašně šikovná, narozdíl od dřívějška to bylo 3/3 úspěšných IV! Like a boss! ..Sice mi znovu vrátili studijní plán, ale už vím, jak na něj, a navíc jsem získala link na profesora se super přednáškami - doufám, že je má někde psané, chci to všechno! A napsal dvě knihy, takže jsem hned poprosila Ježíška, že jestli mi chce letos udělat odpravdu neskutečnou radost, tak některou z těch knih. Nakladatelství Academia se asi stane mým nejoblíbenějším. Jo jo, mít tak prachy, plenila bych ho den co den. ..No a jsem zvědavá, jak to bude dál se studiem - pomalu se dopracováváme k začátku mého výzkumu; zatím sice jen rýsuju rámec, ale Šéfka nějak (podezřele) nešetří chválou. Dnes mi v odpovědi na půlnoční hlášení o zjištěném stavu "myšího průzkumu" napsala doslova: "Já tě nemít, ..." ..jsem trapná jak sáně v létě, já vím; ale vždycky, když mě pochválí, přeju si být psem, abych mohla vrtět ocasem a házet kolem sebe ty přiblble roztomilé psí úsměvy. A propos, pokud někdo nevěří, že se pes dokáže usmát, předložím svou čubinku jako důkaz. Její mimika je naprosto úžasná :)

No, k týdnu budoucímu.. plna očekávání, vzrušení, nadšení, úzkosti.. na půl desátou mám být ready na zahájení experimentu. Můj chlap do toho ale vymyslel, že předtím/mezitím/potom zajedu do firmy, pro kterou dělá, a vyzvednu jeho výplatu. Asi jsem mu to posledně dala dost sežrat (byla jsem tak klidná, že se sám začal stydět), takže se domluvil se svým šéfem, dal mi plnou moc a mám dělat žalářníka jeho pozemskému majetku, aby se to fiasko už neopakovalo.. nadšená z toho teda nejsem; kdyby se mě byl zeptal dřív, než to provedl, asi bych ho kopla do xichtu.. ale už se stalo.
No v něčem se to hodí, protože já už jsem švorc a potřebuju poplatit pojistky, než na to dostanu příspěvek do stipendia. Nestojím o další penále. Takže toto.. Pak zaplatit bejvání a kdoví - třeba by zbylo i na další drobnůstky. (ale kuš, ty držko nenažraná).. ok, už mlčim.
Do odpoledne musím ještě zjistit urgentní věc - jaká metoda bude nejlepší pro vyndání potkaních mozků z lebezní; resp. jaká metoda bude natolik jednoduchá, aby se nám třem, kteří to máme za úkol a v životě jsme to nedělali, povedlo totálně zničit max. jeden tenhle "vlašák" a ne komplet celé výsledky.
Zítra.. zase panika na poslední chvíli, jako obvykle. Mám být zároveň A) na pitevně, oděná v plášti (v mém případě i v gumové zástěře, protože jsem sice děsnej rychlopitvák, ale taky děsný čuně) a se skalpelem, stříkačkou a nůžkami se vrhat na oběti vědy, a B) v B.K., oděná v luxusním modýlku (outlet od Filippiho za naprosto nekřesťanský prachy! doteď z něj mám žaludeční vřed) a oslavovat nadšeným aplausem studijní úspěchy svého geniálního brášky :) ...takže jsem trochu rozpolcená. Chtěla bych obojí, jak to mám sakra udělat?!? Plus teda mi není jasné, jak vedle toho stihnu náslechy, které tento týden fakt MUSÍM.. protože anatomii a fyziologii hmyzu fakt nedávám, já kráva..
Asi zase přes noc si pak na středu připravit povídání o svém budoucím výzkumu - ANGLICKY... mám to už načnuté, jen pár větiček coby zasvěcení nezasvěcených do problematiky a nástin cílů práce.. pár větiček, jenže už teď to trvá skoro deset minut, než těch "pár větiček" přeříkám, protože mají strukturu složitější než Minotaurův labyrint. Proč proboha nedokážu ani v češtině, ani v cizím jazyce mluvit v jednoduchých větách? Proč si neodpustím tvorbu květnatých souvětí o několika předmětech, zabírající ve výsledku minimálně tři řádky? Proč, když jsem měla napsat článek na dvě Ápětky, proč jsem sepsala slohovku na deset stránek? Protože je všechno tak děsně zajímavý a kdybych něco vynechala, svět by upadl v chaos. Ou jéééj... Měli pravdu. Jsem střelená.
No a ve čtvrtek.. hmmm.. v deset na kobereček k Šéfce, pak (určitě zase totálně nevyspalá, protože se na ten hmyz budu připravovat až ve středu v noci, že) předávat vědomosti a nutit budoucí elitu národa, aby si uvědomila rozdíly mezi lízacím a bodavě-savým ústním ústrojím.. pak se zas pohroužit do nasyslených článků o kdečem a hledat smysl života :) a pokud přežiju do večera, tak večer vyklidňovačka ve vodě..
A v pátek ještě jedna sebevražedná mise za obohacením studentstva o nějaké to info a pak?

Pak se kouknu na idos.cz, kdy mi jede nějaký pohodlný spoj do Bohnic.

Nebo ne, pak zatnu čelisti a budu pracovat dál. Přece je to super :)

Co se dá dělat za takové noci

25. listopadu 2013 v 3:12 | autor |  Duševní průjmy
řekněme od devíti do tří ráno?

Můžete si dopřát 6 hodin vydatného spánku.

Můžete prožít 6 hodin vášnivého sexu (máte-li v pořádku srdce).

Můžete to zkombinovat a mixnout v libovolném poměru.

A nebo můžete být jako já...
A tak je připravená večeře pro 4čl. rodinu na zítra, umyté nádobí, vydrhnutý sporák i kachle za ním, vyšúrovaná linka, oddrobkovaný chlebník, vyčištěné filtry u želv, želvy taky, vyměněná voda, kytky zalité, kytice zaříznutá, rosnatka ostříhaná, morčata nakrmená, jablka přerovnaná, balkon zametený, psík vyvenčený, byt zametený a vytřený, koupelna vydrhnutá, oba záchody (místnosti, ne jen mísy) taky vydrbané, odpadkový koš vypucovaný, psíkovy misky též, zrcadla vyleštěná, hodiny srovnané, odpadky vynesené, prach utřený..
..už asi ende, do mytí oken se mi touhle dobou už fakt nechce. Za dvě hoďky vstává můj Šípkový Růžen, aby byl následně nakrmen a vykopán do práce; pak si dopřeju úžasně osvěžující sprchu a umyju si i vlasy, aby ze mě nebyla cítit zvířata, douklidím obývák, odestelu, proměním letiště zpátky na gauč, možná ještě stihnu něco rychlého upéct, třeba muffiny; a nejpozději v 8 (s ohledem na to, kdy má dorazit zbytek rodiny, aby tu psíček nebyl dlouho sám, chůďa moje) vyrazím do školy dělat vědu.

No já myslím, že dobrý, ne? :)

změna

24. listopadu 2013 v 16:01 | autor |  Obrazárna

Prsa, kam se podíváš

24. listopadu 2013 v 11:50 | autor |  Tétéčka
Už jsme si jako společnost zvykli, že se na nás ze všech stran valí prsa, prsíčka, vnady, ňadra, vyvinuté hrudě, lentilky pod kobercem, silikáče, melouny, kozy a visáky; velikost poprsí třídních učitelek hodnotí debilním smíchem už šestiletí uličníci. Přetékající dekolt se v posledních letech stává téměř podmínkou pro úspěch ženy v čemkoliv. Jste žena? Nemáte aspoň trojky? Tak to ani nezkoušejte, nashledanou, támhle jsou dveře.

K čemu že to na tom hrudníku bylo? Hmm... nějak si nevzpomínám...

Nějaký rok zpátky si jedu jednoho letního odpoledne tramvají domů, když v centru přistoupila mladá maminka se spícím savčím mláďátkem přivázaným šátkem k hrudi. Po chvíli se savec probudil a začal tiše kňourat. Maminka s naprostou samozřejmostí rozepnula tři koflíky, povytáhla ňadro z haleny (velmi decentně, skoro nic vidět nebylo) a dala náhle spokojenému savčátku napít.
"No to snad nemyslíte vážně, mladá pani!" začala se do maminky ječákem obouvat nějaká ženská. "Vytahovat holý prsa na veřejnosti, to se vám zdá normální?"
Chvíli jsem nevěřila vlastním uším, tím méně za další chvíli, kdy se většina osazenstva tramvaje přidala do útoku mířeného proti kojící ženě. To se mi snad zdá! Nevím, co jsem to tam po nich potom řvala, ale tohle mě fakt vytočilo. Tyhle debily asi jejich matky nekojily, že? A ty šedesátileté baby asi nekojily svoje děti, že? A kdyby se tohle dítě dnes rozeřvalo, protože má hlad a musí čekat až domů, to by se jim taky nelíbilo, že?!

No naštěstí pro tuhle divnou společnost, které víc vadí kojící maminka než to naše "life-stage porno" každodenního života, již není nutno dělat tyhle odporné, předpotopně přirozené věci. Máme skvělé mléčné náhražky, kde je obsah dusíku dorovnán močovinou, a parádní kojenecké lahvičky obohacené bisfenolem A. Mimino dostane nažrat a kozy zůstanou celé.. super.
Pro rány Boží.. mám dojem, že se blíží konec světa. No pokud budeme takhle pokračovat, asi by to bylo nejlepší ;)

Zas a znovu..

22. listopadu 2013 v 0:54 | autor |  Duševní průjmy
Asi malinko přestávám zvládat, když to táhnu čtvrtý den skoro v kuse.. jedna v noci, za pět hodin musím vstávat. Z čučení do kompu už mám oči myxomatozního králíka. Ale co naplat; když mě dnes Šéfka pochválila za dobrou práci a když se navíc ukázalo, že ten můj článek má jen tři malé chyby oproti průměrné půlstránce v červené.. cítím se docela dost dobře :)
Doufám, že to v očích odstatních doktorandů nebude vypadat jako prdelolezectví, ale já bych tak strašně chtěla být dobrá v tom, co dělám.. potřebuju to dokázat sama sobě. Jsem zase natěšená, v pondělí začne skutečná praktická věda! :)
..no ano, taky to přidusilo ten tichý hlásek, co se většinu dopoledne tiše a nervozně zmiňoval o těch pár posledních krystalcích, sotva tak na zítra.
Sklapni, hajzle.