Fičím fičím, nemám čas :)

26. listopadu 2013 v 2:24 | autor |  Duševní průjmy
..ale i tak se to zvládne, teď to vypadá nadějněji. Dnes (už zase neexistuje výraz "zítra", doprčic..) brzy ráno vyskočím jako rybka, spláchnu z kůže staletou špínu, oškrábu mech ze zubů, posekám porosty z holení, vydrbu vši z hřívy, zneškodním agresivní uhry, pokusím se nějak zamaskovat vysmahlý oči, namaluju si místo xichtu obličej, nahodím nejlepší oblečení a pokud možno přijatelné boty a vyrážím spolu se zbytkem rodinného klanu (cestou snažíce se tvářit, že mi v silonkách a bez tří vrstev svetrů a mikin vůbec není zima) vzdát hold jiskřivé fyzikální mysli mého obdivuhodného sourozence :)
..no - holdování budu muset utnout po necelé hodince, kdy se vřítím na dámské záchodky se svým baťohem na rameni, servu ze sebe podpadky a elegantní kostýmek, rychlostí blesku se vsoukám do džín, mikči a tenisek, pro urychlení už na sebe nahodím i plášť, slušnooděv nechám v úschově mamce, vytasím Mengeleho úsměv a už mířím tryskem na metro.
Maximálně 15min na to - horší čas bude ztrestán tím, že si nestihnu koupit cigára, a dobře mi tak - už vlítnu na fakultu, kde mezitím doufám někdo připraví tu naši malou seanci, protože já tam opět nebudu včas.. ještě v běhu odmrštím batoh do kouta, míjíc stojánek popadnu skalpel a při dobrždění o pitevní stůl už jím rovnou rozříznu jednu oběť odsud až po támhlecto, abych z ní v další vteřině mohla vyškubnout potřebné orgány..
.. no jasně, a do toho budou všichni hlasitě výskat a tleskat mi, jak jsem děsně dobrá a rychlá!

OK, zpátky do reality :) tvl.. ještě pár takových dní a asi zkolabuju. Ale zatím není důvod k panice. Až bude čas panikařit, zčernají mi brýle, že ;) (například až se dozvím, že máme za dva týdny odevzdat velkou metodiku, ač já jsem si ani tu malou nebyla s to napsat sama a už vůbec ne včas..)

Zatím funguju a až na drobné všeobecné nasrání (pramenící z nepolevující snahy všech pražských řidičů MHD nechat mi někde umrznout zadek) jsem v klídku. Sice mě teda čím dál víc mrzí, že spánek už se stal jen hezkou vzpomínkou, ale neztrácím naději, že se zas jednou budu moct vychrápat pořádně dosyta. Hm, ale dnes to nebude. Co se dá dělat, že.
Náhodou, co se nálady týče, tak jsem dnes zase překvapila sama sebe. Můj chlap byl při večerním setkání příjemný jak osina v zadku, protože mrznul ještě déle než já a kladl mi za vinu, že jsem zavolala až o půl hodiny později, než chtěl.. řekl to docela hnusně, i když si to asi hned uvědomil a začal zase žehlit.. ale i tak - normálně bych si takové nařčení a ten tón nenechala líbit, nasrala bych se, začala řvát, vmetla mu do tváře všechny jeho prohřešky, proti nimž jsou ty moje úplný nic, navíc co mi má co vyčítat pozdní zavolání, když A) jsem v důsledku každodenních tahů, za které vp. může on, usnula v buse, B) v tom buse jsem byla kvůli němu, protože já to nebyla, kdo si svůj díl vylupnul už včéra, že? a C) když mu to tak vadí, že se neozvu vždycky, jakmile na mě pomyslí, tak ať si laskavě koupí kréďo a zavolá taky jednou on! Sakra bych si nenechala srát na hlavu! Nejsem žádnej boxovací pytel, abych na sobě nechávala vylívat žluč, to ať si kouká hned uvědomit! Normálně bych se do něj takhle obula, seřvala ho na tři doby, až by se scvrknul na třetinu, protože moc dobře ví, že mně nemá absolutně co vyčítat!
..ale ne dnes.
Když na mě vysolil tyhle jedy, jen jsem zvedla obočí a pokývala hlavou. Absolutně netypická reakce, vždyť jsem odjakživa cholerik až hrůza. Neřekla jsem ani Ň; paže pomalu vytvořily nedobytnou hradbu mezi námi.. to byla rázem proměna.. najednou pohlazení a tulení a "já ti nic nevyčítám, lásko,". Nechala jsem ho si to vyžírat ještě dobrou půlhodinu, tak doufám, že na mě zítra bude jako milius. To si zasloužím. Pokud během hodiny čekání na autobus zapomněl, za co všechno mi byl ještě ráno vděčný, tak ho příště nakopnu do holeně. Já si tady tvl hraju na spasitele, protože mi na tom teleti záleží, protože pro mě něco znamená; jestli si toho chce vážit, tak ať si příště dá pozor na hubu, jestli si mě neváží, tak já to přežiju. Může zkusit jinou, jestli bude takhle šaškovat. Asi tak hovínko.

No dobře. Nemám chuť se hádat, je mi to jedno. Nebudu ho upozorňovat na přešlapy. Pokud si všimne, kdy se mě dotkl a čím, pak je to v pořádku. Pokud bude jako 99% chlapů a vůbec ho netrkne, že se ženská sice tváří neutrálně, ale že se jí ježí šupiny, vysouvají drápy a z uší začíná ucházet pára, pak nemá cenu dávat nápovědy.
Během následující hoďky, kdy jsem se ještě obětavě vzdala zbytku cigaret (i z toho ta jeho připrdlá nálada, my závisláci víme), zaplatila ubytko těmi prašulemi, co jsem ráno vyzvedla zcela nad rámec povinností a obírajíce tak sebe o potřebný čas, a po dělbě, přípravě a střelbě (sice až na třetí pokus, ale může být rád, že nejsem o trochu větší svině a že jsem mu to tam nenechala, ať si poradí sám) chvíli zpytoval svědomí a pak se opravdu omluvil.
Mno, ledová královna mu přidělila jen kousek úsměvu, aby si nemyslel, že se nechá tak snadno obměkčit.

Koukám - vyzní to, jako bych byla bůhvíjaká štěkavá domina.. to zase ne.
Ale myslím si, že pro něho dělám hodně; asi i víc, než by dělala jiná holka nebo ženská. Jediné, co od něj za to chci, je respekt a úcta. Chci, aby si uvědomil, že nejsem ani matrace, ani fackovací panák. Jsem lidská bytost, jsem osobnost a taky jsem ten, kdo ho má rád.

Sakra, koukám, že se z toho vyvrbil řádný off-topic. Ale tohle muselo ven. Nejsem nasraná, to by už dávno lítaly chlupy. Ale dotklo se mě to. Hodně se mě to dotklo a chci, aby si to uvědomil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koník Koník | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 10:39 | Reagovat

On, on, on.... měl by být nejspíš prvním čtenářem tvého blogu?

2 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 27. listopadu 2013 v 12:35 | Reagovat

Aby viděl, jak ho tu drbu? Ještě toho trochu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama