Prosinec 2013

...a zítra je poslední den...

31. prosince 2013 v 4:02 | autor |  Duševní průjmy
..ne sice poslední den světa, jak to prorokovali už od 2000, ale tohoto roku jistě.
Mám takové smíšené pocity. Chtěla bych aspoň vědět, že bude nakonec po mém, abych se nemusela nuceně tvářit spokojeně, abych byla skutečně nadšená. A i z toho mám smíšené pocity.
Totiž.. teď do toho všeho ještě zasáhly zvířecí povinnosti - že musím jet ráno za experimenťáky, aby měli co baštit a nespali ve vlastních hromádkách, a taky ta moje čubulína mi dělá starosti.. a mamka je poslední dobou tak milá a veselá, že v její blízkosti kysne mlíko.. takže bych se potřebovala roztrhnou aspoň napůl, aby tady jedna půlka mohla zůstat. Tedy doma.
Jinak byl plán domluven tak, že se už odpo sejdeme s P. a Silvestra propaříme spolu. Ále.. mně přišlo na mysl jisté vylepšení a budu děsně protivná, jestli z toho sejde kvůli jeho náladám. Ten návrh dokonce ani nepadl z mojí hlavy, přišel s tím V. sám: že bychom mohli oslavit přelom roku spolu, V+Š a já s P. Š. mi to řekla asi přede dvěma týdny a já byla úplně nadšená - jednak protože se na ni ráda dívám :) (je fakt hrozně hezká a navíc se na mě vždycky usmívá), jednak je mi obecně společnost těch dvou příjemná, jednak by určo i něco káplo (vida, už se ani nehanbuju, to jsem to dopracovala.. ale když je to ta Velká Noc.. tak se to nemůže brát tak zásadově, ne?..), a jednak bych nemusela být s P. sama. Pořád jsem mu úplně neodpustila ty výstupy během posledního měsíce předvedené. To bylo keců, že mi nebude zasahovat do programu, že je škola důležitější, že chápe to a chápe tamto.. místo toho začal žárlit a bejt protivnej jak osina v zadku, když za ním včas nepřijedu. Honím se jako debil a ještě dostanu nadáno. Už to mám nacvičené, že stačí ho nechat vyvztekat, nasadit pak dle situace buď vražedně chladný, ublíženě ukřivděný nebo vyčerpaně rezignovaný výraz nebo ho prostě poslat do hajzlu a je klid, protože ve výsledku jde o to, že bude protivnej tak dlouho, dokud se nenastřelí.. ale nechci se poslední noc roku hádat. A taky chci víc než noc ve dvou. Chci nějakou zábavu, chci jít ven, chci ..ale jo, chci u toho mít Š., aspoň na koukání se na odraz prskavek v jejích očích. A tak trochu chci, aby si P. udělal náladu, což oba víme jak, žejo.. a V. ho na suchu nenechá, i když příjde švorcovej. A já si chci (kurňa, proč už to řeknu tak na plnou hubu, aniž bych se chviličku zamyslela?!)..

..hm.. no a pak nemám mít rozporuplný pocity, že.. když se potřebuju profackovat za to, po čem toužím.. když vím, že to, po čem toužím, není to, co bych měla dělat..

Navíc teda se včera probudily některé dosud zadušené myšlenky.
Jednak - když jsem analyzovala svůj vztah k P., znovu jsem si vzpomněla na jeho počátek. Jak jsem se nejdřív dost dlouho bránila, protože bylo jasné, že by mě chtěl, a mě bylo trapný říct, že mě jde v podstatě jen o to peří, co slíbil.. aby se nenaštval a nenechal mě jen mlsně čučet.. postupně se pak objevilo něco naprosto jiného, asi fakt kus lásky, že jsem nevydržela ani den bez toho, abych ho viděla, aspoň viděla, protože už jen pohled na něj mě naplňoval radostí, ani to matro nemuselo bejt.. ale teď, hlavně vinou kombinovaného domácího dusna a P.ových občasných výlevů.. znovu jsem si uvědomila, že to láska není. Mám ho svým způsobem ráda, ale žít s ním nechci. Jednak se mu nechci podřizovat, což si možná neuvědomuje, ale chce to po mně, jednak rodiče jsou zásadně proti našemu vztahu - co vztahu - i proti setkávání, což sice přehánějí, ale chápu je a nechci je zklamat.., jednak si docela uvědomuju, co za průsery bych mohla mít ze vztahu s ním.. no a ano, musím si vysypat na hlavu místo popela valník hnoje, protože sama vím, že kdybychom byli jen my dva, ne tahle švédská trojka s pikem, že bych s ním nebejvala šla ani na pivo. Je to trochu drsná pravda, ale je to prostě fakt.

..no dnes večer to jsou prostě samý divný pochody v tej hlavě :-/ už aby se to nějak vyjasnilo.

Mám strach

31. prosince 2013 v 0:53 | autor |  Duševní průjmy
dnes večer jsem dostala strach :-/
Něco jsem nezvládla a bojím se důsledků. A nevím, jak to bude zítra. A psíčka bolí záda :(
Tak tu sedím a mám strach.

A taky jsem trochu naštvaná - na sebe. To příjemno-nepříjemné chvění u žaludku - proč jsem na to sakra vůbec myslela?!? Jasně, že bych mohla, kdybych chtěla ..a v podvědomí možná - NE! Nechceš to! Nesmíš to chtít! Nechci to! Nechci na to ani myslet. Nesmím to dopustit. Nechci. Ne.

***PF 2014***

30. prosince 2013 v 12:22 | autor |  Obrazárna
DO PŘÍŠTÍHO ROKU PŘEJI...LEPŠÍ VYHLÍDKY! :D :D


(Cymothoa exigua; foto z www.mazdak.de)

Sebereflexe v obrazu

29. prosince 2013 v 3:50 | autor |  Obrazárna

Hodně velký nezvyk.. rozhovor s tátou

28. prosince 2013 v 2:55 | autor |  Duševní průjmy
Opravdu nezvyklý zážitek.. vždycky jsem se svěřovala spíš mamce (a i jí dost "cenzurovaně").. no s maminou v posledních dnech není moc rozumná řeč, spíš ani moc k vydržení (a to ani, když jsem moc - sorry, to nebylo vtipný..), dnes mě po náročném dni opět uvítaly jen výčitky kořeněné pohřebními řečmi (v tomhle je mamka hodně po babičce a u obou to nesnáším), prostě její klasická bojová taktika s využitím psychického teroru, o kterém ví, že mě dojebe..
..a pak jsme najednou seděli v pokoji sami já a táta a proti vší pravděpodobnosti jsem si mu vylévala srdce a on mě neodsuzoval! ..možná jsem mu celou dobu křivdila nebo za to mohly jen moje věčné obavy z odsouzení, ale nikdy jsem mu o sobě nic neříkala v domnění, že je příliš konzervativní, než aby to ustál.. možná se něco změnilo tím dárkem, co jsem jim oběma vyrobila.
Abych to trochu rozpitvala - včera touto dobou jsem konečně dodělala letošní Vánoční dárky pro nejbližší rodinu (ostudné zpoždění 3 dny, hrůůůza!!!), čímž byly sešítky s výluhem z mé poetické tvorby z let 96-13, tedy s výluhem přefiltrovaným přes velmi jemné cenzurní sítko, kam pronikly jen malé stopy, ale přece nějaké.. a hlavně záměrně.. měla jsem z toho dost obavy, protože tam byly třeba náznaky mé poněkud vyšší náklonnosti k něžnému pohlaví, taky něco málo depresí a sebevražedných tendencí.. měla jsem trochu nervy z toho, co táta řekne na tu naznačenou nevyřešenou sexualitu (když básním pro dívku, tak je z toho ta "poněkud vyšší náklonnost" sakra cejtit, pižmo hadr), protože on vždy na sebemenší zmínku o homo-vztazích reagoval jako nasraný krocan.. asi jsem nevěřila, že by mohl být tolerantnější, když půjde o osobu blízkou.
Neodsoudil to. Ba velmi překvapivě jsem si s ním pak asi 2h povídala, sice jsem ke konci zas bulela (asi jsem i moc přetažená, než abych zvládala krotit emoce, ale hlavně - rodina je pro mě fakt důležitá a ty vztahy mě prostě bolí..), ale fakt mi to ulevilo. Že mě nezavrhnul. Ani při přiznání, že se mi líbí holky, ani za přiznání, že jsem celé ty roky před ním i mamkou a bráchou tajila kouření a svoje excesy s blitím, ani za paranoiu atd atd.., všechno vzal (zcela netypicky) absolutně s klidem.
Nicméně.. opět je tu staré dobré nicméně, takový ten poddruh známého ALE.. nicméně jsem nemohla, nemohla říct víc.. ještě když jsem ubrečená odcházela s psicí ven, byla jsem odhodlaná mu prozradit, nebo aspoň maličko naznačit, že v mém životě pořád ještě existují ty drogy.. tedy tím způsobem, že bych třeba - přiznávám stokrát znovu, že jsem zbabělec a prolhanec - řekla "jo, měla jsem nějaký relaps..", přecejen nemyslím, že by se dokázal tak z ničeho nic popasovat s tím, že jedu takový bomby.. nemusí pršet, jen když kape, žejo, a už vůbec se nemusí na držku převrátit cisterna.. njn.. nicméně jsem nakonec neřekla nic, protože po návratu z venku byla částečně probuzená i mamka a táta pak šel už spát..
No nevím, co z toho by bylo lepší, ale dopadlo to promlčením a tečka.
Teď jsem tu zanechána tak nějak divně zavalená vlastní strašnou hanbou, ale přesto se cítím podivným způsobem lépe.
Takže prostě..

Díky, tati.

Tak trochu sakrapráce

27. prosince 2013 v 4:50 | autor |  Duševní průjmy
No jo, už je to tu zas a přestává to být vtipné, žejo. Klasický polozásek práce/Vánoční práce, do toho ponorková nemoc s mamkou, z čehož už mi solidně hrabe, P. by si měl vážně dát voraz, než se dostřílí do toxiny, a já bych potřebovala, aby už vynalezli ten teleport.. nebo aby měla Praha po obvodu zdrhovací provázek, aby se ty okrajové části daly stáhnout k sobě.
Místo toho to moje střečkování po celém městě a pokus zvládat mezitím i všechno ostatní nejmíň na 150% vyústilo v další 70+ maraton bdělosti ..sakra no jo, já si nepamatuju, kdy že jsem naposledy spala - na pondělí? Nebo o víkendu? A co je vlastně za den teď? :-/ ..no co dodat; oči mám jak ze skla (ještě k tomu ze skla popraskaného a pocákaného červenou), xicht samá ďuble, halušky úplně bryndzové a občas sebou některý kus těla cukne bez přispění sympatiku, asi jako bonus..
Plánované dárkované veršované minisbírky, které jsem tu přepisovala do dnešní půlčtvrté ranní, už ke konci obsahovaly místy pěkné hlemzy, jak jsem u toho napůl klimbala, napůl se snažila odkopat Nikoho, aby po mně nelezl a nehihňal se mi do ucha.. no třeba tohle je dobrý slovo :D "bezbifukovjú" (mělo to být "probudit"). Nebo "v pět je nutno opustit" v místě, kde mělo být napsáno "tmavomodrá hlubina". WTF? ..že je v jiném pokusu místo hlubiny "hlubulina", to je prdlajs...ježiši.. čím koukám dál, tím je to podivnější.. "bilíku jsi tam?" v místě, kde nemělo být vůbec nic.. nebo místo "nebolí" je najednou "parasite insolved case of" nevím čeho, to už jsem domimonila a vyškubla stránku.. "do hotovky" (pův.zn. hladina)... "křivítko - kdobyby by se pekedag" fakt netuším, co jsem to měla v úmyslu vyjádřit..
..no a k tomu - asi jako další bonus - už tak od včéra odpoledne nevlastním chodidla. Prostě tam nejsou, nevím o nich.
Prostě.. Mami, psíčku, sousedi, experimenťáci, manžílku a vůbec všici,... NERUŠIT PŘÍŠTÍCH X HODIN!!! KOUŠU!!!
Soráč, osoby a nemě tváře mně blízké, ale o pobyt v Bohnicích a na detoxu nemám zájem, chci se prostě jen úplně obyčejně vyspat. Dobrou.. éé.. ráno.

Retrospektiva ostříhaná "na eunucha"

24. prosince 2013 v 18:47 | autor |  Tétéčka

* 2013 *


...byl rozhodně velmi, velmi zvláštní...
...utekl strašně rychle...
...tolik se toho stalo, změnilo, něco se zrodilo odnikud, něco zmizelo v nenávratnu...

byl to rok kontrastů, propadů a vzletů, zoufalství i nadějí
rok konců a nových začátků, rok lásky
rok zakázaného ovoce

rok, který se už nikdy nebude opakovat
a snad je to tak nejlepší


...a co příjde teď?


* 2014 *


Třistatřicettřistříbrnýchkřepelek

21. prosince 2013 v 23:08 | autor |  Duševní průjmy
333.. už jsem o jedno číslo dál. Mezníček v duševních výlevech jedné divné a pitomé holky.

Dnes jsem se zase sama podivila nad tím, s jakým klidem teď zvládám ustát ten nápor. Kdysi známý cholerik je najednou tím nejklidnějším člověkem tady kolem. Ale stejně bych ocenila, kdyby mě tolik nepokoušeli.

Aspoň trochu

21. prosince 2013 v 22:59 | autor |  Poezie
Tolik to bolí, když ti lásku berou
že jeden nářek druhým pokračuje
že bys snad radši lkala nad nevěrou
že i ten pláč ti oči vysušuje

chtěla bys zase hladit známé vrásky
chtěla bys šeptem "muži můj" mu říkat
chtěla bys dostat aspoň trochu lásky...
...a když ne lásku, tak aspoň trochu pika

Starší podvlivová tvorba II.

21. prosince 2013 v 22:56 | autor |  Povídky
Bojím se žít.. jsou proti mně. Jen nedat svobodu.. divoký myšlenky.. pryč, pryč od reality.. drogy a dunící koleje..
Jsou jako honicí psi - řítí se za mnou, vědí, že jsou rychlejší.. vím, že se neubráním, že po mně skočí a začnou trhat.. nechte mě jít.. útěk? Zpátky. Znovu a znovu. Prchat. Nikam. Ta cesta nikam nevede - žádná nikam nevede! Jsme v hajzlu!
Malý domek a kolem spousta trávy, nacpi si fajfku, dáme si. Sedíme pod sluncem.. takový klid.. jehla znovu pomalu projíždí žilou, tolik se mi to líbí.. znovu, ještě jednou.. zrovna já? Ne, nikdy tvrdý. Ne..
Ta hra se mi začíná líbit. Bejt volná.. hi hi hi. Jsou všichni takoví, nebo jen já blázen mezi všemi? Haló haló, kdo mě zejtra políbí pod rozkvetlým stromem? Vemte si mě někdo, miluju vás.. vlastně vás nenávidím.

(úryvek z deníku, 5.4.2001)