Leden 2014

Vyřízená..

30. ledna 2014 v 21:49 | autor |  Duševní průjmy
Tééééda takhle chcípnout.. no dobrá, nějakou roli v tom asi bude mít další probdělá noc, ale co jsem asi tak měla dělat, po tom včerejším rozhovoru??? Nějak se ty poměry malinko změnily, žejo.. 98% radost a vzrušení, 2% nejistota a strach. Něco se rýsuje, něco pokročilo, ..bude něco? Ani nevím, jestli to chci, ..asi jo?
To je fuk. Každopádně to dnes vyústilo ve výchcip. V šest odjezd do školy, makačka do půl třetí, půlhoďka lítání za účelem "pomoct tady - pomoct tam", pak za P. s dárečkama. ..cestou v metru jsem opět nepochopila, co na mém vzhledu je tak pobuřující, že je nutno se navzájem "děsně nenápadně" upozorňovat a ukazovat si na mě, přinejlepším si mě ještě vyfotit na mobil, tímto díky těm dvěma kreténům, nechcete náhodou i autogram?!? ..ale u P. jsem si spravila náladu. Dárečky ho nadchly, protože je to přesně ono a znamená to, že už brzo, snad.. seuvidí. Utahaná jak kotě jsem si lehla vedle něj a šlus. Čtyři hodiny švédské trojky ve složení já a P. chrápající plus kočka, která - ano - byla tak náruživě rozjetá, že si vystačila aji sama :D miláček.
Mno nic, jdu si dát pořádnou dekontaminační sprchu a spát, abych mohla zítra časně ráno opět vyskočit a s nadšeným úsměvem pokračovat ve sběru vajcátek. Těším se, těším se i na příští pitvu :)
Je mi fajn :)

A jéje, to bude Něco ;)

30. ledna 2014 v 5:12 | autor |  Duševní průjmy
No ještě si radši ani nezkouším představit, co to bude za děsivou nestíhačku, když mi do toho budou pořád přilejzat mrtvolky s žádostí o vykuchání a milion dalších věcí, ale dost se těším na challenging issue nastávajícího semestru - studenti, třeste se, protože na mě vyšli paraziťáci! :-D
(teda ne že by ode mě už neslyšeli tisíc a jednu vtipnou historku na téma Co všechno můžete hostit ve svých střevech, ale teď to bude moct být vyloženo ještě mnohem podrobněji! Mwahahahaha!!)
Už je to pěkných pár let, co jsem tento předmět sama absolvovala (mmch jedna z prvních - hanebně ojedinělých - výborných v mém tehdy zbrusu novém indexu), budu si to muset oprášit; možná spíš postupně vystěhovat, deratizovat, rejžákem vypucovat, vapkou propařit, nově omítnout a pak teprv začít řešit nějaké otírání prachu.. kdybyste mě za ucho vyvěsili na hák, tak si fakt nepamatuju, kolik má která hlístice střevních buněk :-/ ale co si pamatuju, je nedocenitelně praktická výuka ve cvikách. Těšila jsem se na každé cvíčo už dva týdny předem, protože to bylo furt - mikroskop, pitva, techniky získávání, barvení a fixování různých potvor a jejich vývojových stadií, prostě super! Je mi celkem jasné, že polovina mladejch mi odmítne vytahovat kilometry děloh, vejcovodů a vaječníků ze škrkavky, ale snad jejich nechuť zlomí moje nezlomné nadšení; jinak je já zlomím přes koleno a zlomím jim ukazovátko o prdel, protože aktivní účast na hodině je podmínka zápočtu a basta, tůůůůdle lenoši líní!
Hehe, už mám vymyšleno zase spoustu "zlepšováků" (no uvidím, kolik z toho bude proveditelné a co jsou jen pověstně "zlatý voči") - jak mi chodí ty kadávery, tak na některých se dá sesbírat docela zajímavá sbírka ekťáků, klavně blech tedy, a ta střeva - to je hotové panoptikum hrůzy! Senzační, kolik toho může žít v jednom sřívku :) a jaké je to hezké, všechna ta různorodá vajíčka propletená hlísticemi.. no nic. Co jsem chtěla říct, je toto: rozhodla jsem se "vyjistit" nějaké prohlížecí vzorky jednak z těch mých střevních orgií, pak taky sesbírat, co půjde, z kožíšků té zvěře, příležitostně bych koukla i do jater/srdcí/apod., nejspíš seberu i nějaké vzorky od svých domácích mazlíků, abych měla představu, s čím přesně to sdílím byt, a příště, až pojedu na farmu, tak hodlám oběhnout všechna zvířata a sebrat, co se dá, nějaké vzorky na flotačku, něco z kožuchů, prostě megamilion, no jo, taky už je mi jasný, že to jsou ty "zlatý voči", ale to se prostě nedá, ty ovce prý mají kloše, nějaká ta veš tam bude stopro, drůbež - jasnačka.. atakdále, atakdále. Chudáci dětičkové, jejich budoucí cvičící je totálně střelená ;) ale aspoň toho hodně uvidí.
No.. radši to utnu, než tu vytvořím konkurenci Diderotovi, což by se stalo, kdybych se rozkecala o parazitech. Ale je to prostě téma, na které se dá mluvit nekonečně dlouho, je stále co objevovat a prostě.. páááni.. úžasný.
Uznávám, že to možná se svou náklonností k tomu, co je v živočiších špatně, trochu přeháním (kromě parazitů mě strašně zajímají choroby, vývojové vady, dědičné poruchy, patologie obecně, i patologie chování, prostě všechno..), ale nikdy jsem nějak nebyla s to pochopit, proč z toho lidi dělají takové halo - POMOC! POMOC! JÁ MÁM BOULIČKU TADY A KLÍŠTĚ TÁMHLE, JÁ UMŘU!!! HOŘÍ HOŘÍ ÁÁÁ!!! ...rány boží... Smiřme se s tím, že i ti paraziti a nemoci prostě patří k životu; to už byste chtěli trochu moc, požadovat tu životní cestičku pečlivě zametenou. To by byla nuda. A vůbec - to se vám nezdá dostatečně fantastické, že se třeba ..cojávim.. fatální spontánní mutace objeví u jediného jedince jednou za x let? Vzhledem k tomu, kolik všeho možného se každou vteřinu narodí? ..to jsou směšná čísla, povolené ztráty. Sakra, vždyť ten život je tak dokonalý, že si to nedokážeme ani představit! Stačila by jedna blbá chybička a jste mrtví - ale ono to funguje, dál a dál, desítky let - to je vám málo? To fakt musíte dělat kravál kvůli každé zvýšené teplotě? Jak malí haranti.. vězte, že si fakt není na co stěžovat. Kdyby to bylo byť o malinko lepší, už bychom porušovali zákaz vstupu do Edenu.
Mamka - no dobře - většina lidí, kterým nadšeně vyložím, na čem že to pracuju, se chytá za hlavu a nejradši by mě poslala rovnou na chemo a ozařování.. lidi, neblbněte.. tak za prvé, opravdu neskutečně by mě překvapilo, kdybych nebyla už dávno promořená bůhví čím, tedy nemám to černé na bílém, ale jsem si celkem jistá, že třeba toxoplasmu mám.. a za druhé - to se z toho mám posrat do vrchu nebo co?? Jako kdybych měla trávit každý den v hrůze z toho, co můžu kde chytit, mohla bych se rovnou zastřelit. Myslíte si, že nejste obklopeni infekčními agens? Ha ha ha :D jste obklopeni TUNAMI virů, bakterií, prvoků a všeho ostatního, hostíte je i ve vlastním těle, nevědomky a dobrovolně, i když se mohou "zbláznit" a zabít vás. To je přece úúúplně v pořádku :) na něco se umřít stejně musí.
Abych navodila atmošku, doporučuju jedno video (odkaz níže); je sice trošičku brutální, ale co už, tak už to chodívá. Je to video o průběhu onemocnění vzteklinou u člověka, takže nečekejte žádný happyend. No vztekla je u nás jakože vymýcená, nebojte, příjdou (už přišly) zas jiné radosti.. co jsem ještě chtěla k tomu videu - jo, rabies je dost hnusná nemoc, ale nejhroznější mi po shlédnutí připadlo to, že těm chudákům nedopřáli kulku mezi oči. Sice vznikl úžasný dokument, ale tohle zažít.. léčit to neuměli a těm lidem muselo být už od prvních dní jasné, že budou chcípat v bolestech, strachu a blouznění. Nikdo by neměl takhle trpět.
http://www.youtube.com/watch?v=-moG6JDmJdc

A je to tady

30. ledna 2014 v 1:48 | autor |  Duševní průjmy
Už dlouho to nevypadalo, že bych mohla vydržet víc jak půlden bez rozkecávání se na svém "blogísku".. a už je to tu. Den co den vypadnout z domu před šestou, ani noťák ssebou neberu, stejně na to není čas, celý den zapastěná v labáku, centrifuga jede, div že nezavaří motorek, roztoky střevních obsahů a desinfekční prostředky tečou proudem, mikrák se už lehce přehřívá, všechno čpí intenzivním a velmi nezaměnitelným liščím odérem, začaly se mi rozjíždět oči a do ruky, s níž už víc jak týden neustále kapu kapátkem, mě chytá křeč, když to kapátko zahlídnu, návraty domů se neodehrávají dřív než v jedenáct večer a obden už nemá cenu jít spát. Už pěkně dlouho jsem neviděla nikoho z kolegů z fakulty, jak jsem furt zalezlá nad prací, ale nestěžuju si - fakt mě to baví :)

A makat se bude i zítra, sláááva!

27. ledna 2014 v 23:10 | autor |  Duševní průjmy
protože dnes se to prostě nestihlo, ale výsledků bude milión ;)

..tohle je zatracená zatracenost, že se po tom peří člověk cítí tak dobře.. problémy neexistují, všechno je super, vypadám prý roztomile a huba mi jede jak urvaná.. jó, kde je konec včerejší nenáladě.. jó, to se zjistí, až to dnešní čmuchání přestane pracovat, žejo. ..ale co už, teď je fajně :) já debil..

A makat se bude, sláva!

27. ledna 2014 v 10:30 | autor |  Duševní průjmy
Jeden dílčí problém se pořešil, s mamkou už to asi lepší mít nebudu, ale od všeho ostatního se dnes můžu krásně celodenně zapštrosit do laborky, protože už je na cestě jedna chlupatá na rozřezání. Ani nevíte, jak jsem ráda, že se budu moct ponořit do zvířecích útrob a vrtat si tam. To umím, v tom jsem dobrá. To třeba někdo ocení :)
..no.. mezitím ještě provinile doufám, že vyjde nějaká ta sháněčka. Mám za chvíli zavolat a možná si pro to pojedu na otočku ještě před laborkou.

Včerejší ranní snění

27. ledna 2014 v 4:43 | autor |  Obrazárna
Jé ale ať to nevypadá, že mám furt blbou náladu, což není pravda, i když to, že to není pravda, zas není momentálně pravda, tak zkusím popsat svůj včerejší sen.
Možná za to mohly ty úžasné pocity, že jsem pak vstala celá přežvejkaná až ve dvě odpoledne, ale byla to nepopsatelná nádhera!

Něco něco něco, začátek už si nepamatuju, ale pak jsem šla po rozlehlé, vysokou travou porostlé louce (jé, letos si prostě musím udělat čas na loveckou výpravu s motýlářskou grupou, fakt mi to chybí a v tom snu jsem si uvědomila, jakou mi to přinášelo radost) směrem k pásu tmavého lesa za ní. Něco nebo někoho jsem hledala, ale nemohla jsem si vzpomenout, koho nebo co. Vyrušil mě zvuk, hlasité chrčení - zvednu hlavu - a kousek nade mnou letí vrtulový dvouplošník, moje nejmilovanější podoba letadla! A milé letadélko si hrálo, loop - loop - loop - a já zírala, nadšeně se smála, skákala a mávala a vejskala jak malej Jarda, takovou radost jsem měla!
A najednou stálo letadlo na louce, hezká pilotka s rozevlátými vlasy vedle mě a "Nechceš si to vyzkoušet? Pojď, je to úplně jednoduchý!"
..nedokážu popsat, co za neskutečný dojem to bylo! Orgáč hadr! Každá buňka - ale kdeže - každý atom mého těla jásal a pištěl a žil jen pro tenhle okamžik 8-) 8-) 8-)

Jak jen moje sny vědí, čím mě potěšit v těžkých chvílích.. díky za ně, tisíckrát díky.. *LOOP*

(by Jan Koepnick, www.aviationphoto.org)

Omlouvám se. Všem a za všechno.

27. ledna 2014 v 0:29 | autor |  Duševní průjmy
Proč se vlastně tak urputně snažím být šťastná? Proč toužím po nějakém uznání? Vždyť si to nezasloužím. Nezasloužím si nic z toho, čeho se mi dostává. Jsem mizerná a špatná, doufala jsem, že si to nebudu muset přiznat, když semtam udělám něco správného, ale těch špatných věcí je na mně prostě tolik, že všechno dobré zapadne někam do nedohledna. Moje názory jsou špatné, moje činy jsou špatné, všechno, co říkám, je špatné, každého dřív nebo později zklamu. Nezasloužím si své rodiče a oni si nezaslouží být takhle trestáni. Nezasloužím si své přátele, nikoho, kdo mi kdy projevil důvěru nebo náklonnost nebo jakékoliv jiné pozitivum. Nestojím za to, stejně tak se mohli mazlit s ebolou. Přináším smůlu a odcházím s nevděkem. Zasloužila bych chcípnout, ale i to by byl zas jen další zbabělý útěk před problémy. Nedá se utéct. Vždyť ten jediný problém jsem já sama. A ta omluva je pěkně trapná, hovno z toho, když se neumím opravit. Akorát si tu chvíli pobrečím sama nad sebou a zítra půjdu vesele dál kazit svět. Ale to je v pohodě. Asi to tak má být.

Večer s mou Zvláštní Bytostí

26. ledna 2014 v 1:44 | autor |  Duševní průjmy
Hanba mi a trochu mě to mrzí, ale P. byl dnes zazděn - místo toho jsem si naprosto nádherně užila pětihodinovou debatu na volné téma s mou "starou kámoškou" L.
Je to zvláštní, neznáme se, viděly jsme se dosud 2x, přesto mi příjde tak blízká a známá.. strašně dobře se mi s ní povídá, v tom asi hraje roli určité "vnitřní porozumění" (mívala nějaké psychózy, deprese, s.s.,.. a taky přepeřuje teda..)
..ale je tak neobvyklá.. je dost vzdělaná, nebo spíš má velký všeobecný rozhled, navíc takový trochu do filosofična, psychologična. Dobře dvě a půl hoďky jsme přetřásaly drogy a naše názory na ně, zkušenosti.. zajímavé; zase se objevily myšlenky překvapivě hodně podobné mým (jako že jsme se de facto shodly na tom, že nám peří místo klasického účinku přineslo to, po čem jsme někde hluboko v podvědomí toužily; nebo že vnímáme dojezdy jako spravedlivé a hodné přijetí; a že drogy samy o sobě jsou "jen látky" a musíme je ovládnout, nebo se jich vzdát..) - dělá mi nesmírně dobře, že nemusím nic skrývat, prostě mluvím otevřeně o všem.. no a zbytek času jsme řešily naše mužné polovičky a jak nás dovedou nakrknout a jak to my trpělivé ženy urovnáváme :D ale prdlačku, samo že ne. No hodně jsme se bavily o dětech. L. je hrozně zvláštní osůbka. Výjimečná. Těším se na příští týden, chceme se na jeden den domluvit, vyjistit nějaké povzbuzení (není ntné; dnešní nekonečný pokec jsme si neskutečně užily - přitom ona čistá a já na dojezdu.. ale co si budem povídat, jsme duše zhýralé a slabé.. a musím přiznat, že mě tak trochu děsně láká představa takového zvlčilostního "binding moment", kdybychom dle L. návrhu šly někam do klubu, že bychom si třeba udělaly lajny přímo na stolku a vyjely se spolu.. slámka vedle slámky, letmý dotek havraních kadeří na mé tváři a rychlý oční kontakt neříkající nic, říkající vše..)
Božínku, jak já jsem hrozná.. :) třičtvrtě na dvě ráno, oči už se mi samy zavírají a mně je tak krásně z toho proběhnuvšího závanu éterična, že veškeré problémy mi zmizely z hlavy, i myšlenky na peří se stáhly do kouta, a uvolněný prostor naplnily blyštivé vločky existence jedné úchvatné bytosti.

...a za Prahou Sibiř

25. ledna 2014 v 16:21 | autor |  Duševní průjmy
...nicméně za ty totálně promrzlé ruce a obličej, co si není jist, jestli má omrzliny nebo popáleniny, to stálo. Ranní start sice nebyl moc rychlý, protože jsem zas ještě do bůhvíjakdlouho pracovala na compu, v důsledku toho jsem nádobí myla skoro do půl druhé a na půl šestou budíček. Přichcíple jsem se doplížila do metra a dala si ještě tu hoďku šlofíka, což už mám vypočítáno, že stačí ;) a pak už šupky dupky za dupajícími králíky a ostatním zvířectvem.
A za mojí milovanou lištičkou! Už ji mám separe sama pro sebe, prý už jsem jediná, koho neňafla, tak jsem jí důkladně vydrbala kožíšek a - jéjej, já bych tak chtěla mít takové zviřátko pořád u sebe :) :( :) :( stýská se mi.. mám ještě dost zvířat, dalo by se namítnout, ale prostě.. vedle psa (nebo podobného středně velkého obratlovce) už je téměř nemožné něco stavět jako jemu rovné. A lištička teď začala dávat hlavu ke straně, když bystří, přesně tím roztomiloučce psím způsobem, jako to dělávala bráškova čubí, a má přesně stejně dlouhý nos a stejně křivé baletní nožičky jako měla moje čubí :) ... :( :) :( :) tak jsem tak nějak napůl šťastná a napůl smutná, protože mi ty naše holky připoměla.
Sice jsem nemohla dokončit krmení králíků, protože mi při otevírání železných šoupaček tak promrzly ruce, že jsem do nich dostala křeč a 20 minut je nemohla rozevřít, takže mě paní domácí nahnala do přípravny a jala se mě máčet v kýblu s teplou vodou, zato jsem se místo domácích ujala jedné nepříliš příjemné práce, která mně určitě bude odsýpat od ruky líp než jim (čiže to bude možno považovat za pomoc) - bylo potřeba napíchat léčiva sedmdesáti kouskům králíkomorčecího mixu a ještě dvě morčata ošetřit důkladněji poněkud brutálním zásahem. Během hoďky jsem rozdala bezpočet žihadel a pak jsem ještě další půlhoďku trýznila ty dva, kteří měli šeredné ev. porvačkové abscesy, vymačkávala z nich hnusy a hnisy, vymývala jim rány desinfekcí a tak.. no snad jim to pomůže. Budou zase moct chodit, tak doufám, že budou chodit ještě dost dlouho.
Svítilo trochu moc břitké, ale krásné šikmé slunce, které všemu dalo zlatorudý nádech srsti a jiskru v oku. To mám ráda. No těch minus dvacet by k tomu být nemuselo, ale co už :)
No nic, to jen tak krátce o ránu na farmě.

Zas ten nemile známý dojem

24. ledna 2014 v 15:39 | autor |  Duševní průjmy
že ať udělám, co chci, bude to v něčích očích špatně. Nemám náladu na to, abych si nechala jedovat život. A ano, vypštrosila jsem to tím, že jsem P. (který v prvním telefonátu zněl jaksi nasraně - už zas) prostě těch dalších x hodin nezavolala. Nemám čas a už vůbec na to nemám chuť. Je mi sice líto, že má potíže (protože jeho zaměstnavatel je pěknej vychcan), ale proč si to mám vyžírat i já? Co s tím asi tak mám dělat? Nechci na sebe brát všechna rizika, přestala jsem se cítit bezpečně a prostě to odmítám. A ještě dostanu sprda za to, že nemám čas s ním každodenně š*kat..wtf?!? Tak to ne, hošku; mám dojem, že sis to teď pěkně pohnojil a že ti menší přiškrcení pranic neublíží.
Kéž by se mi ozvala L., na tu bych náladu měla. (..a na to vynikající peří, které začalo ještě po patnácti hodinách tak přitápět, že se z kampusu stala karibská pláž, o tom žádná..)