Tak mě tak napadlo..

22. října 2014 v 23:55 | autor |  Duševní průjmy
Prodírám se haldami článků, pokouším se z nich vycucat vhodné informace a ty pak vyplivat a uplácat (možná dohromady s trochou hlíny; vlaštovkám a vosám to fachá, tak proč ne mně, žejo) do podoby článku, který by se četl jedním dechem, byl maximálně obsažný, LBNL nesl mé velectěné jméno v kolonce "Autor" a měl - pokud možno - hlavu a patu.

Zatím se ukázalo jediné - hlavu a patu míti ..nemožno.

Zas bourám o svou neschopnost vykašlat se na to, co je tak neskutečně důležité a neopomenutelné atd atd, leč pro účely mé zcela mimo mísu. Ale prokrista - jak se mám vybodnout na to či ono, když to všechno se vším souvisí? Jak mám psát o parazitovi A a jeho vlivu na chování dvou přirozených mezihostitelů a nezmínit, že kromě těch dvou přirozených mezihostitelů může nakazit ještě 150 aberantních, že jím působené změny v jejich chování se v závislosti na druhu mezihostitele liší, jak přesně se to liší, teď teda ten výčet 152 hostitelů a všeho, co se o tom kdy zjistilo, a že ale se to mezi jednotlivými jedinci každého z těch druhů mezihostitelů dost zásadně liší v závislosti na spoustě vnitřních a vnějších faktorů od pohlavní příslušnosti po antropogenní zásahy do ekosystémů, že odpovídající změny způsobuje u svých mezihostitelských druhů i parazit B, který je ale fylogeneticky dosti vzdálen parazitu A.. a pak se to teprve rozjede, když zjistím, že parazit B jde s tou manipulací zas ještě o kousek dál, protože jeho mezihostitel slouží za potravu predátoru X a predátoru Y, z nichž ovšem pouze predátor X může sloužit parazitu B jako definitivní hostitel, a že - co se defhostů týče - parazit C, patřící do stejného kmene jako parazit A, jen do jiné čeledi, tak narozdíl od parazitů A i B může larvální vývoj klíďo brďo prodělat v tomtéž zviřátku, které před chvílí dopoužíval jako defhosta. A teď - doprdele - si vezměte, že je téměř vyloučeno (v přírodních podmínkách), aby byl jeden hostitel infikován jen jedním patogenem, že se v něm mohou mydlit paraziti s bakteriemi, že se mezi sebou mohou dva manipulativní paraziti přetahovat o jeho vodící šňůrky a ještě u toho zakopávat o nemanipulativní kolegy, kteří jim to zpříjemňují tím, že taky potřebují někde brát šťávu, proč by jinak parazitovali, žejo, takže hostitelova energetická bilance prochází šílenou agonií štěpení se mezi jeho vlastní skromné nároky a tři stovky parazitujících nenažranců, čímž se hostitel stává vyčerpaným pamlskem pro mikroorganismy, kteří se na něj sesypou a vznikne UÁÁÁÁPŘÍŠERNEJMRDNÍKPLNOPARAZITŮADOTOHOBAKTÉÉÉ-É-mrtvola.
..a nemyslete si, že tím to končí, to je teprve začátek!

A po mně chtějí, abych to sepsala za méně než devět let a na méně než miliardu stránek? Si dělaj prdel ze mně asi.
No nevadí; budu si muset ustříhnout oko, až mi vyleze z důlku a procpe se škvírkou mezi prsty dlaně, kterou se budu sobě sama snažit bránit v masochisticky zapáleném hledání informací, které nepotřebuju bezprostředně teď hned znát, ale nějak to holt udělám. Musím.

Ale aby nebylo toho všeho málo, ani ustřižení neposedné bulvy nezabrání neuronům ve špitání si v zadních lavicích, takže kde se vzala, tu se vzala taková pitomá myšlenka k pousmání.. že kde se vůbec ti paraziti vzali? Jejich adaptace, nemluvě o těch manipulacích, jsou tak neuvěřitelně promakané, že to vypadá, jako by se každý vyvíjeli spíš se svým hostitelem, než jako druh sám o sobě. A neuróní vejlupci v zadních lavicích si šuškají: třeba k tomu taky spějeme, lidi na sobě navzájem tak nehorázně příživničej, že už bude trvat jen pár generací, než se někteří z nás zmenší, atrofují jim oči a nožičky, vnitřnosti se rozpustí v jednolitou kaši a pak se uvnitř zvakovitělé tělní schránky rozevře prostorný pseudocoel a pak běda bývalým přátelům, kteří se přiblíží, jejich k nepoznání změněný druh jim hupsne do anu a bude vymalováno ;)
..no náhodou - 1) parazitů "v tréninku" je mezi lidma docela hóódně a někteří jsou v tom fakt dobří, 2) lidi dokáží vymyslet neskutečně fikané plány zaměřené na vlastní prospěch a přitom (aspoň co se cizích zájmů týče) vypadat, jako by přemýšleli prdelí, takže mozek nejspíš není pro prospěchářství důležitý, 3) brutální manipulaci a její flexibilní přizpůsobení dosažené hostitelově reakci - opět: ku prospěchu manipulátora - můžeme krásně vidět již u kojenců, natožpak u dospělců, 4) vlezdoprdelkovství není v rodě lidském vůbec vzácným jevem, v každé skupině se najde potenciální šampion, konalo-li by se někdy mistrovství světa v řiťolezectví.. vlastně se od těch hlístů zas tolik nelišíme. Oni by asi neocenili dobrou knihu, ale kdoví, možná jen neznají možnosti volnočasových aktivit nabízené moderní dobou, to víte, po pár cyklech páření se v hutném mazlavém přítmí něčího střeva holt ztratíte přehled o aktuálním dění ve světě; nelze vyloučit, že kdyby se třeba taková škrkavka dozvěděla něco bližšího o novinkách ze světa počítačových her, tak by si ráda každý den tak na pět, šest hodinek odfrkla od hrabání se v hovnech - doslova - a vylezla si trochu zapařit nějakou tu megahustou střílečku. Jen si představte tu idylu: RATATATATATA!!! Škrrrrk! ;)

"Nic není nemožné." (Toyota)

A vůbec - myslím, že někteří už na ten trik přišli. Sice nepřesídlili do střev, ale i tak si s námi tahají jak s pěšáky v šachu. Nemáte někdy ten dojem? Ne? ..že bych přecejen byla paranoidní? ..kdoví, možná že paranoia je taky jen adaptace, poslední pokus organismu o obranu před manipulátory myšlení. Nebo se to dřív nazývalo "pud sebezáchovy", ale loutkářům přišlo víc vhod z toho udělat diagnozu, aby selekční tlak vytřídil nevhodně rezistentní jedince a přežili jen takoví lidé-hostitelé, kteří je ochotně nechají odsávat ze svých hlav vlastní myšlenky a cpát si tam cizí sračky. Jeden nikdy neví. Asi se nikdy nedozvíme, jestli "jsou mezi námi" nebo ne - protože odpověď, když do tmy plné náznaků a pochybnosti zavolá "Je tu někdo?!", by čekal opravdu jenom debil.

Mno.. původní záměr byl zakončit článek větou ve smyslu "tak jsem si udělala radost blboučkým nápadem", a ono mi to, sakra, nějak nevyšlo. Asi se to svezlo s tím, že mi tak nějak nevychází víc věcí. Ne že bych si stěžovala, to fakt nemám na co, vždyť přinejmenším mě pořád ještě nevyrazili ze školy a pořád ještě mám jakous takous naději (v duši ..v nose), ale pár záležitostí, na kterých mi záleží, je fakt hodně napiču.

Ale.. na to, jak už je tu na MTSblogu zvykem, sere pes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | 23. října 2014 v 3:08 | Reagovat

Teď sorry, že to zlehčuju, ale hostitele znám povrchně jen ze Stargate seriálu. :D Jako co měli Goualdi.

Určitě to zvládneš. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama