Listopad 2014

Adventní neděle takhle po ránu

30. listopadu 2014 v 3:36 | autor |  Duševní průjmy
pěkně mrazivá jest.. a já fretčím - hrabu se v mrazáku, postupně vytahuju a fotograficky dokumentuju všemožné vnitřnosti, během toho odbíhám k noťáku a zálohuju videa z pokusů, mezitím teda ještě čumím na videa na Tytroubě a kouřím, což je sice prasecké (v místnosti), ale 1) tělo napřesdržkového závisláka si žádá své - po čtyřech krutých dnech absťáku a potupného vyzobávání zachovalejších vajglů ze země, a 2) ono to do pondělí vysmrádne..
Už pomalu začínám šílet, protože za hodinu mi jede bus, který musím bezpodmínečně stihnout, abych se dostala včas na farmu. ..teda ono by se bylo stačilo domluvit a mohla bych přijet až na osmou, ale proč jezdit na osmou, když se dá na šestou, ne? Já se tam přece těším, ač tedy ta zima, která mi od sobotního faremního ránodopoledního bloku ještě nepřestala třepat páteří, mi to těšení malilinko kazí, ale mco už. Těším se, slib je slib, nikdo prý nevyčistí u šelem líp než já a navíc mě tam čeká jeden marod, králík, kterému jsem včera začala odstraňovat blok totálně zplstnatěné srsti vp. z celého těla a který, jak se pak ukázalo, když jsem se prostříhala k hlavě, má místo očí vyhnisané tenisáky.. chudáček. A tak strašně hodný, mazlivý Teddy dědek to je, asi si ho povezu domů.
Jo a kde že to jsem?
Kde jinde - v neděli ráno? Ve škole :)

05:20, páteční ráno

28. listopadu 2014 v 5:30 | autor |  Duševní průjmy
SLÁVA!!! Mám dopitváno. Teda.. šílenost, to svět neviděl. Ale co už. A zjistila jsem jednu zajímavou věc - někteří lidé fakt nechápou, jak můžu svou práci upřednostňovat před navštěvováním kamarádů. Asi jsem divná. Ale myslím, že mi to ani tak moc nevadí. Dobré jitro všem :)

Dnes jsem za dámu

26. listopadu 2014 v 11:49 | autor |  Duševní průjmy
Noc strávená na pitevně, bezva! Teda bylo by to mnohem bezvadnější, kdyby mi nebylo zrovna dnes tak zle, ale nějak jsem to přehlušila a užila si noční samotku ve společnosti zesnulých Expíků. Pak jsem si odběhla na záchodky, kde se čárymáryfuk! udála proměna ze smažky v dámu. Pak jsem se ale ještě vrátila na pitevnu, protože zas až taková dáma nejsem, nejsem na to vůbec zvyklá; a kde jinde než na pitevně bych takhle narychlo, když jsem s hrůzou shlédla ten přečin proti etiketě páchaný mýma nohama, sehnala žiletku a nůžky? Takže napodruhé už lezu z pitevny jako dáma Dáma, s oholenýma nohama a bez nehtů čouhajících z lodiček.

Jen něco fotek

25. listopadu 2014 v 5:21 | autor |  Obrazárna
protože čekám na ráno. Dnes jsem měla jít na trénink do bazénu, konečně po dvou týdnech, kdy mi to kvůli suplování uteko, takže se těším na potápko, ..no ne že jsem dostala krámy. WTF. Asi se jednou pokusím o amatérskou autoovariektomii. ..tak ale aby mi to nebylo moc líto, tak když se teda nemůžu jít topit, tak si půjdu pořádně zapitvat :) taky dobrý. A hlavně se teda konečně dozvím, jak se to mělo s tou infekcí u mých Expíků. Třesu se na to už snad měsíc, takže představa rozhřešení vzdáleného už jen pár hodin je fakt vzrůšo 8-)


"..je mi dobře, když slyšim, jak ty pražce drndaj tůdá tůdá tůdá.."




*Raven in Motion*






(snad ju nikdo nepozná)

Ještě jednou a dostanu

21. listopadu 2014 v 11:16 | autor |  Tétéčka
..pokud to tedy nebude už teď.
K tomuto TT jsem chtěla napsat o věcech, které bych ráda ještě někdy zažila, nebo místech, která lákají ke zopakování návštěvy.. ale "ještě jednou a asi už mě roztrhnou jak hada" je v současnosti poněkud více na místě.
Vloni, když se měly odevzdávat příspěvky do našeho tradičního sborníku, tedy přiměřeně krátké a nepříliš zpochybnitelně vědecké články na libovolné zoologické téma, dostala jsem se skoro na pokraj zhroucení, na němž by, pokud by se bylo konalo, neslo značný podíl moje bytí "roztrženou na dvě malý do školky". V příšerném vypětí všech fyzických i psychických sil jsem totiž vyplodila dost příšerně obsáhlý článek založený na tisících dat, stihla jsem to až v prodlouženém termínu (díkybohu existuje i spousta dalších lemplářů, co píší na poslední chvíli nebo až s brokovnicí v ruce editora studící hlavní na spánku) a ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nepovedlo se mi to mé veledílo smrsknout na požadované "dvě tři stránky i s citacemi", alébrž po brutálním sestřihu zhruba na 8 str..
Mňo.. nepolepšila jsem se, spíš naopak - nehledě na soustavný nářez na holou větami typu "tak už to odešli takhle, vždyť je to úplně jedno" (což to vím taky, ale vraždila bych, když mi někdo jako optimální řešení navrhuje odevzdat odfláknutou fušařinu!!!), ani letošní porod vědeckého článku se neobešel bez komplikací: nejprve vázl na absenci porodních stahů mozku, následně došlo k obturaci porodního kanálu souběžně sepisovanou žádostí o grant, dále k natržení hráze vinou opět nezvládnutého termínu, přičemž, tak jako vloni, i tuhle letošní prdelní natrhlinu mi zalátali další opozdilí kolegové, a na svět tak přišel můj monstrozně bachratý sólokapr. Za velkého řevu a protestů byl zbaven zbytků plodových obalových informací a osušen od vší informační omáčky, dokonce jsem ho pak vzala železným kartáčem klávesy Delete místy skoro až na kost, ale i tak má ta zrůdica - i v tom nejvykastrovanějším stavu - opět těch magických 8 stran.
..navíc to teda podle zadání neměla být parodie na review.. stejně tak tam nemělo být napsáno, že "výsledky jasně ukazují, že blá blá blá, ale ještě je nemám vyhodnocené, tak vám bude muset stačit mý čestný pionýrský".. noale jsem kdysi zaslechla, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, a taky jsem měla knížku Jezdecký slabikář, kde je roztomilý obrázek kobyly zacpané V překážce a citát "přeskoč, přelez, ale nepodlézej!", jakože hlavní je se nevzdat, a navíc by se snaha měla cenit, takže jsem to vlastně děsně vyhrála.. žejo?
Ta-a-á-áákže teď budu tiše doufat, že 1) mi to neotlučou o hubu a 2) nebudou mě štěpit na žádné dílčí, pravděpodobně práceneschopné kusy, protože jsem se na tom fakt hodně nadřela a je to celé komplet v angličtině a je to dosud statisticky nevyhodnocená díra do světa, jakože fakt, takže to by snad mohli malilinko přivřít očko nebo dvě, nebo kolik jich mají.. kdybych se neznala, klidně bych odpřisáhla, že už se to víckrát nestane, že nebudu nic nechávat na poslední chvíli a nic se nebudu snažit pilovat a brousit a ohlazovat do dokonalosti, když vím, že mi termíny hoří za zadkem a že už to stejně nikdy nikdo nebude číst..
..jenže - it´s sooooooo me..

Náhodou jsem v hrozný situaci, abyste věděli. Je pěkně těžké být tak nedokonalá - a zároveň takový perfekcionalista.

Náročnej den..

19. listopadu 2014 v 1:06 | autor |  Duševní průjmy
jakožto jeden ze serie cca dvou tisíc podobných.. zas už je po půlnoci, zas už třetí den vzhůru. Hm, zajímavé, jak rychle se to stalo zvykem - tři dny frčet, pak si dopřát takových 10 hodin na zmírnění dojezdů a pak zase dokola. Není čas, moc práce, nezvládám, nesmím to vzdát, však ono se to vždycky dá ještě trochu zaklít, když zatnu zuby a odmyslím si ten ucpanej nos.
..oh bože, jak mně se chce spát..
Nejde to. Musím ze sebe vyždímat všechno, co půjde, notáák.. ještě chvíli.. dnes jsem se od rána nezastavila, vlastně teda už od.. předvčerejška? asi.. každopádně dnes valím, přes noc hromada nádobí a statistické vyhodnocování testů, od šesti do osmi čištění savčince, od osmi do desíti čištění želvária, následně do jedenácti drhnutí zaneřáděné koupelny.. pak odnosit metrák bordelu do popelnice, pro klid karmy jsem taky obětovala půl hoďky pobíhání v tom hnusném dešti, abych na Káčku nechala tašku hader na zimu, kdyby se někomu hodily.. letím do školy, místo náslechů jsem ale odvolána k jinačí prácičce - po bleskurychlém sfouknutí péče o zvěř pádím převzít jednu chcíplotinku na rozebrání. Tak tak jsem to stihla dodělat, než bylo na čase upravit zevnějšek a jít učit. Nějaký trouba, co je na posluchárně přede mnou, pustil proti pravidlům studenty dovnitř, než jsem přišla, a jako milý bonus poté, co doučil, vypnul počítač.. takže jsem byla za blbce, co si musí dojít pro ajťáky, aby mašinu nahodili, bo je ukrytá ve skříni a já od ní nemám klíč. Njn.. a bez přípravy, samozřejmě, jak jsem se taky měla připravit, když jsem měla mezi prsty namotaná střeva, žejo. Svým letošním výkonem asi nikoho neohromím, už to tak holt bude. Ale co už.. od té doby se tu zoufale snažím vypotit nějaký ucelený přehled prvovýsledků mého experimentu, abych to odpoledne mohla ukázat Šéfce.. aby viděla, že fakt dělám, že se snažím; mám pořád strach, že to není dost vidět, že ve mně prostě lidi uvidí spíš akorát přesmaženou feťačku než přepracovanou a až zoufale snaživou ..feťačku, že prostě to nakonec přijde v niveč. ..nechci, aby mě vyrazili, vždyť tahle škola je moje všechno, teda jedno z těch nejdůležitějších všechen. ..v poslední době jsem bůhvíproč (.. proč?) přemýšlela nad tím, co bych dělala, kdyby k tomu fakt došlo, teda že bych dostala vyhazov. ..nevím. Nevím, jestli bych našla důvod ještě se o něco snažit.
Včera mi přišel mail od táty, velmi osobní a plný pěkných slov. Psal, jak je na mě a na bráchu (na oba) pyšný.. je mi divně. Celý život jsem všechny klamala - nejsem ta chytrá a talentovaná veselá holka, za kterou mě mají. Jak to, že si nikdo nevšiml, že jsem jen troska, už roky a roky se plazící před svými démony, tak pitomá, že v jiskřivém blouznění s nimi tančím čardáš, místo abych s nimi bojovala; vlastně už mi na tom nezáleží, v tomhle stavu necítím emoce normálně. Všechno mi připadá ostře řezané, jasné a přitom nepochopitelné, nenabízející možnosti výběru a neumožňující couvnutí. Dá se jen jít vpřed, třeba i klopýtat nebo se plazit, ale jen vpřed s vytřeštěnýma pološílenýma očima upřenýma na něco, co je možná budoucnost, možná taky ne.. a tak se plížím dál, třeba to další lajna vyřeší.. je mi strašná zima a chce se mi spát; jenže to nejde, není čas..
Připadám si zpochybnitelně živá. Schrödingerova kočka v krabici rozjeté buldozerem. Kdyby to bývalo bylo jinak, čekal by mě jiný konec? Co když ne? Konce mívají divný smysl pro humor.

Enigma

15. listopadu 2014 v 16:45 | autor |  Poezie
Dvě identity - jedna tvář
dvě tváře - jedna osobnost
nad rohy ďábla svatozář
za hněvem láska, v lásce zlost
jsem jedné karty rub i líc
všude jsem doma, všude host
můžu mít všechno; nemám nic
jen vášeň jménem závislost

Pracuju si, přemýšlím si..

14. listopadu 2014 v 1:01 | autor |  Duševní průjmy
..a najenou koukám, že už je zejtra! Doháje, nesnáším tohle zjištění. Znamená to totiž, že mi zas bude chybět nějaké to včeradnes na dohánění restů, takže budu nakrklá a práce nehotová. Ale třeba to ještě doženu i bez včeradnes, třeba už příští středu v pátek. Do té doby.. cajk. Pracuju si, přemýšlím si, hraju si na život.

Ne, nešibe mi, teda aspoň ne víc, než mi šibalo doteď (předpotom). Na vině je to, že netuším, kdy příjde konec světa, a je tolik věcí, které bych před ním chtěla stihnout, že jsem z toho úplně špatná - rozkrájet se nemůžu, zrychlovací prášek taky není všemocný, nejsem s to určit si priority, protože co když příjde konec světa zítra a to, co jsem v hloubi duše nejvíc chtěla, bude kvůli mému určování priorit navždy ztraceno? Takže mi zbývá jen zoufalá bezmoc plná nenaplněných tužeb a nadějí.
A za tohle všechno, za to, že je mi tak nádherně a zároveň tak hrozně a že nevím, co s tím dělat, v tom včeradnešním předzítří může především to moje zatracený tělo, který se zas už blíží ke katastrofálně m*davý ovulaci.
Sakra.. a já se příšerně stydím zavolat jednomu člověku, který by mi s tímhle drobným problémkem uměl pomoct.. stydím a bojím.. stydlivost vem čert, ale mám strach, že mě prostě odmítne.

..sakra.

Kniha. ...a do pekla!!!

13. listopadu 2014 v 16:00 | autor |  Duševní průjmy
Asi jsem odsouzena k tomu, že nikdy nic nedokončím. Především tedy ten článek, co mám už velmi brzy odevzdat.. Nejsem prostě schopná přehlížet ta kvanta zajímavých informací, které dávají všemu již známému zas úplně nový smysl. Nejen, že jsem dnes začala (opět tedy porušujíc "trychtýřové pravidlo" sepisování článků, tedy začít něčím obecným a postupně zužovat zaměření až po kapitolu vlastních výsledků, která už je zaostřena na jedinou konkrétní věc) pronikat do tajů využití helmintů v léčbě autoimunitních onemocnění ..a ne, nemohla jsem zůstat jen u tohoto tématu, když je pro něj děsně potřeba orientovat se v různých teoriích týkajících se tohoto fenoménu, taky poznat pohled z druhé strany, tedy jak naše přehnaná touha po zdraví a čistotě ničí naši obranyschopnost atd atd.. no a nejlíp, když na mě pak vybafne KNIHA. ...přečetla jsem si krátkou recenzi a dostala orgasmus. No skvělý - jak se teď mám soustředit na něco úplně jinýho?!? 8-O

..aneb mám nový způsob, jak docílit orgasmu - nemít přečtenou knihu Sobecký gen od Dawkinse. ;-)

Cold case No. 1 - Strach z reakce rodičů

11. listopadu 2014 v 21:25 | autor |  Cold cases

..a to v podstatě na cokoliv. Případ první, již víceméně nějak pořešený (nepořešené případy SZRR jsou až moc ..něco, než abych je teď byla s to vypsat), jest:


Rodiče a jejich názor na homosexuály