Prosinec 2014

"..a prdí taky hadi?"

31. prosince 2014 v 0:35 | autor |  Duševní průjmy
Mám děsně důležitý dotaz.



Když Schrödingerova kočka opustí krabici, jak se to projeví na její podstatě? A kdyby vně krabice chcípla a byla dána zpět do krabice, mohla by být znovu chápána jako teoreticky živá?

Napětí na porodně

31. prosince 2014 v 0:28 | autor |  Duševní průjmy
roste.


..vždycky jsem z toho nervní, i když už by to mohla být téměř rutina, ale hlavně se - opět, v tom nikdy jiná nebudu - děsně těším :) snad proběhne všechno v pohodě..

Moje doupě se totiž zvolna mění v porodnu. Čekala jsem sice, že první bude rodit Rea, a zaskočilo mě, když ji předevčírem předběhla mlaďoška Vix, která má teď pod sebou hezkou strakatou argenťáckou holčičku (možná bude mít rubínové oči, to by byla paráda!), ale Rea už je vyloženě na rozsypání - nejen, že při chůzi připomíná pistolníka - už se jí rozestupují pánevní kosti, takže má zadní nohy nepřirozeně roztažené - a že by vydala na námět na nějakou nechutnou sci-fi o vetřelcích, bo ta mimina se v ní neustále vrtí a jak má mamina všechnu kůžu už vyšponovanou na max, tak je i přes její srst vidět každý miminí pohyb; dnes jsem dokonce viděla a slyšela!!! fakt že jo, slyšela, jak v ní to mimino, co teď zabírá skoro celou pravou půlku Reina bříška, mele tlamkou, na prázdno kouše a skřípe zuby! 8-D ,., ale hlavně - Rein porod v čase t-hodiny potvrzuje i Vixiina maličká - cpe se pod Reu a ocucává ji, tzn. Rea začíná pouštět mléko, tzn. porod příjde už opravdu hodně brzo, Tipuju to na trojčata. No zvědavá su jak koza, co to bude za voříšky; mamina je poloangora, solid aguti zlatá s čoko vlohou, táta je moher, bílý s oranžovou (a bůhví, možná skrytý šiml.. to by bylo úplně bezvadný!, šimlíci se mi vždycky líbili, chybí mi tu).
Březí je i Reina sestra Rían, solid krém agutka s krémovými flíčky, taky poloangora, nečekaně s vlohou pro satén, čehož důkažem je dcérka z minulého vrhu, kterou jsem si tady nechala - bezpigmentová krémka a saténová polomerina Era; Rían to čeká s jiným samcem, s čoko-oranž-bílým Lunkáčem Georgem. ..snad mimina nepodědí jeho povadu, je to poděs..
Další březulinka je Cinca (čteno Činča), taková prdlá do všech stran rozcuchaná vořeška - polodlouhosrstá, pár kompletních rozet na prdelce, pár nedotažených porůznu i na břiše a za uchem, jejímu hřbetu vévodí punkový ridge zakončený nad čelem daleko vpřed trčící ofinou, takže Cinca připomíná vypaseného jednorožce ;) tahle teda netuším, kým je zbouchlá, protože ji mám doma teprve týden a kousek - dovezla jsem si ji na zaléčení spolu s holkou z jejího předešlého vrhu, červenobílou coronetkou (s vírkem na břiše) Cully; obě si prošly antiektoantikokci léčebnou kúrou, protože měly všenky, svrab, průjem jak kráva, skoro měsíční Cully vážila pouhých 122g a vyzáblá Cinca neměla skoro žádné mléko.. jsem sice hodně běsná z toho, že jsem zas nevědomky narvala ty brutální antiparazitický sračky do nezjištěné těhule (bo už jsem s tím zažila pěkně nepříjemné dopady), ale nešlo nechat ji ve stavu, v jakém byla.. nezbývá než doufat, že to bude v cajku; Cinca teď vypadá luxusně, černá srst s pálenými znaky se jí tak leskne, že se mi ji nepovedlo vyfotit - hází prasátka, nekecám :-D sice by skoro mohla trochu zhubnout, ale to je prostě tím, že byla doteď tak hubená, prostě sežere všechno, na co příjde, a jak je plná a líná, tak zblahobytněla. S čímž má teď, číča, utrum, bo mám osypky z tlustých těhulí/rodiček; to je tak akorát recept na toxemii, s tím jsem si zažila svý a nepotřebuju to opakovat. Takže Cincina má restrikci na jadrnou složku a bude mít povinné "vybíhačky" (jako vycházky, ale v poklusu).
No a poslední dvě těhulíny jsou Zoozi a Zookie, vzájemně si zcela nepodobné sestry, ale ty příjdou na řadu až za dlouho, jsou teprve v první polovině březosti.

Jinak dnes jsem většinu odpoledne věnovala drhnutí těch želvárií. Znamená to dohromady cca 3 hoďky práce, drhnutí oslizlých kamenů a úkrytů a filtrů atd., okartáčování krunýřů, dnes včetně loupání uvolněných šupin (hukot, jak se ty želvule synchronizovaly, ty, co bydlí spolu; všechny tři jsem dnes obrala, ty rovnější a hezčí šupinky pak rozdávám lidem místo kapřích, jsou hezky strakaté ;) a přemístění nějakých 250l želví hovní polívky z akvárek do hajzlíčku, vypucování akvárek (jo, jo, byly Vánoce, želévličky dostaly kousky vánočního kapra a bůhvíjak se to některým expertkám povedlo rozpatlat po stěně akvára skoro 20cm nad hlavinou.. a nakonec samozřejmě dopravit čtvrt hektolitru čisté, lehce vlažné vody zase do želvích bejváčků, nastěhování "nábytku" a pak i rezidentů. Želvule jsou fajn :) vůbec dobrá ta sorta tady. Jednu mi dala před devíti lety tehdejší spolužačka "pohlídat přes prázdniny" a nějak mi tady, plazounka krunýřatá, zůstala (fakt nechápu, že tehdy vážně měla carapax jen 7,5cm!! Teď má ta hydra přes 25..) a je nejhodnější. Tu jsem si na sebe fakt navykla. Druhou holku mi darovala mladá chovatelka, v jejíž želví kolonii došlo k nějaké potyčce a tahle krunýřatice to schytala, protože byla nejmenší; měla zranění na hlavě, prokouslou jednu plútvičku a někdo jí ucvaknul kus krunýře.. Třetího jsem dostala kluka, který zůstal jako miniaturka - za těch 5 let, co tu bydlí, vyrostl sotva o dvě čísla, má pouhých 11cm cpx a už neroste.. tohoto cvrčíčka mi dovezla kámoška, že ho při vyjížďce kdesi v polích za Prahou její oř nálem rozšlápnul; ještěže byl malej v oranici, mohla z něj být želva 2D. A posledního, taky kluka, ale normálně vzrostlého, nám dotáhl jakýsi pán do zveráku, když jsem tam brigádničila - toho nepřejel kůň, ale pánova sekačka. Želvák prý byl tak maskován, že na přítomnost čehos živého pána upozornila až sprška krve, kterou schytal do gesichtu.. no sedřel ho dobře, korytnačiak má na vrchu cpx patrnou plošku asi 3 x 5 cm, kde byla zpočátku holá odhalená kost, už ale porostla jakousi náhražkou šupin, takže to není bílé jak sepiovka, ale tmavohnědé - při svlékání se tahle část neloupe.

..tož to abych tu napsala taky něco o zvířátkách :)

Nafackuj si sama, smažko..

30. prosince 2014 v 13:21 | autor |  Duševní průjmy
Já nevim. Ten držkoplesk bych nejspíš nasloužila, jo, asi jo.. přinejmenším za příšernou trapnost faktu, že "pomoc bližnímu" v mém podání zahrnuje průběžné vykuřování na balkoně a momentálně i dosoušení pár set miligramů perníku, abych si mohla po cca šesti hodinách sfouknout další čárku a nechat si připravenou pohotovostní zásobu v psáňu, když jsem tu dosavadní mezitím zlikvidovala.. a za tu nebetyčnou drzost, vždyť už se s tím ani nesnažím tiše odplížit k sobě do nory a zabarikádovat dveře; prostě si tady - za bílého dne - s roztaženýma žaluzkama - přímo na stole - uprostřed obýváku - a u otevřených dveří do předsíně - a vzdor možnosti, že se v příštím okamžiku rodičové vrátí z nákupu - válím piko v papíru, labužnicky se v něm rýpu kartičkou a uvědomuju si, že se vlastně nebojím, že mě někdo přistihne, že by mě jen mrzelo, kdyby se to stalo.. hrůza. A tohle všechno dělám coby téměř přirozenou součást oné zmíněné "pomoci bližnímu". Hrůza hrůz. Přímo hnus fialovej. ..nebo..?

Proč vlastně? ..jo, taky je mi jasné, že teď ze mně nevyjde nic míň sprostého než ubohé výmluvy a sebeobhajoby, ale co už - proč mám furt potřebu se omlouvat za kdesi cosi, když si nemyslím, že je to špatné? Neříkám, že by bylo správné prosazovat si tady toleranci veřejného fetování, to bych se propadla hanbou.. ale když se toho nekompromisně odmítám vzdát, možná by to bylo lepší než tohle ne-tak-úplně-zatloukání-spíš-jen-neodpovídání-na-nepoložené-otázky.. možná bych si měla začít stát za svým názorem a přijímat s nastavenou tváří reakce ostatních, možná by tvrdé skály jejich odporu postupně zformovaly pomyslnou řeku mého bytí, aby se časem tvary meandrů ustálily a změnily konflikty v kompromisy.. to by bylo docela fajn, ne, docílit takové míry svobody slova a činu, která nebude v lidech kolem vzbuzovat nutkání popadnout klacek a vykázat to oživlé rebelanství do patřičných mezí. ..ale snad jsem na to příliš srab nebo příliš nevycválaný spratek, vyhýbám se trestům a nechci se nechat tvarovat a tak radši ne-tak-úplně-zatloukám. A hraju si s drogama přímo doma v obýváku, prostě proto, že se zrovna nikdo nedívá..

..nakonec ale - to já jsem tu pro svého bližního byla, to já tu jsem i teď.. sice s pikem po všech kapsách a celá žhavá na lajnu, ale taky připravená okamžitě zasáhnout, kdyby cokoliv. To já jsem marodného brášku křísila, když sebou napůl švihnul v půl pátý ráno v koupelně, já podpírala jeho třesoucí se vyčerpané tělo, když se tam málem vyblil z podoby, já ho ukládala do postele, nosila mu vodu a léky, blicí kyblík, teploměr, já tu od té doby jsem, tichá jak myška, a chodím kontrolovat, jestli spí pokojně, jestli správně dýchá a nemá plný kyblík. A mezitím jsem vydrhla "ohozenou" koupelnu, umyla hromadu nádobí, shlédla a vyhodnotila pár dalších videí z experimentů a teď dělám rýži v kuřecím vývaru, aby měl brácha připravenou dietní stravu, až se probudí a dostane hlad. A připadám si, jako že by to takhle mělo být. Protože když jde o to - pohotově někomu pomoct, můžu bez uzardění prohlásit "I was born ready". Měla jsem jiné plány, ale jsem tady a budu tady tak dlouho, dokud by mě mohl potřebovat. Do té doby pro mě nic není důležitější. Ani ta drobná třpytivá radost, na kterou mám jen chuť a hodila by se mi na zahnání prvních nesmělých známek únavy, abych místo zívání stihla třeba vydrhnout želvária; dovoluju si to jen proto, že bráška spí a vypadá líp, vrací se mu barva. Jakmile by se něco dělo, okamžitě přepnu na zásahový modus a drobná potěšení dočasně přestanou existovat.

Zní to trochu chvástavě, ale už jsem párkrát byla v mnohem vážnějších situacích, byla jsem několikrát svědkem různopříčinných kolapsů - rodinných příslušníků i neznámých lidí - a tohle je vlastnost, na kterou jsem fakt patřičně hrdá, i když nevím, kde se ve mně bere. Když jde do tuhého, jednám jako záchranář. I moje vlastní panika je v té době zrušena; funguje jen instinkt - Pomoz. Dohlédni. Hned. ..takhle to prostě mám, takhle to dělám. Vědí, že je na mě spoleh. Vždycky.

..záleží pak na tom, že jsem smažka? V krizové situaci přestávám být smažka - jsem jen záchranář.

Snad..

30. prosince 2014 v 11:30 | autor |  Poezie
Nevím, co mě to posedlo
proč tam, kam příjdu, štěstí zmizí
možná jsem zrůda, čisté Zlo
a níčím život - svůj i cizí

myslela jsem, že nejsem zlá
že pravá krutost ve mně není
teď vidím, co jsem provedla
rozdávám strach a utrpení..

Odpusťte, prosím! ..do prachu
před vámi padám na kolena
smrtelně bledá ze strachu
nezasloužím být vyslyšena

..snad Smrt, až jednou potkám ji
zbaví mě tíže špatných skutků
dnes mi jen vítr potají
slíbává z tváří slzy smutku


PF 2015 - Poselství

30. prosince 2014 v 9:15 | autor |  Poezie

Čtenáři milý! Ustaň v kroku
naději přijmi z přání mého;
procitnuv s prvním ránem roku
dvoutisícího patnáctého

nalezni v sobě vůli, štěstí
víru a lásku, mnoho sil
ať vyplní se přání, jež ti
loňský rok vzal a nesplnil

Snad povzbudí tě moje slova
držím ti palce, čtenáři!
Cos vloni vzdal, zkus letos znova
tentokrát se to podaří

:)

*PF 2015*


Smutná, snící

29. prosince 2014 v 19:41 | autor |  Poezie

Někdy o tom přemýšlí
když je v noci bdělá
- o věcech, co nepřišly
přestože je chtěla
o životě bez peří
bez drog, co by brala
..nejspíš tomu nevěří
jen by si to přála

..dnes nějak nejsem ve své kůži. A ta kůže, ve které jsem, je jakási smutná, snící.

Optimistický kuřák

28. prosince 2014 v 14:55 | autor |  Poezie
Výstraha na krabce praví
že kouření škodí zdraví
způsobuje závislost
nikdy nevíš, kdy máš dost
jen pomyslíš na velblouda
už valíš ven dát si čouda
každým cígem smrti blíž
přesto zas si zapálíš
hrozí ti cév kornatění
nervozita, rukou chvění
chrchle, sople, zubů hněď
dechu smrad a svrasklá pleť
vítr, déšť ti nesmí vadit
chceš-li v jednom kuse čadit
v ruce vajgl, v plicích rak
nakonec tě trefí šlak
..říkáte, že umřu? Skvělý
na něco jste zapomněli
tímhle kuřák - dáma, pán -
není před vším varován
na lidi má Smrt svý páky
kdo nehulí, chcipne taky
proto, chceš-li, klidně kuř
tak jako tak bude hůř :-P

Líbačky zakázány!

27. prosince 2014 v 4:16 | autor |  Tétéčka
Už jako děcko jsem neměla líbání ráda, ani od rodinných příslušníků. A čím jsem byla starší, tím víc mi vadila představa, že se mě dotkne ten divný kus něčího obličeje, zpoza nějž vylézá oslizlý jazyk, vytékají provazce slin a vytěkává varovný zápach ústní infekce.. no dobře, trochu to přeháním, ale každopádně líbání jsem se vždycky snažila vyhnout nebo - pokud se utéct už nedalo - to omezit na co nejletmější doteky nanejvýš na tvářích. Nikdy jsem fakt nepochopila, co se komu může zdát tak úžasného na cizím jazyku v hubě, eew, běhá mi mráz po zádech, jen o tom píšu.. takže ne, polibky na dobrou noc nepraktikuju už drahných let a fakt mi to nechybí.

..vlastně chybí, chybí, strašně moc. Protože Ona neměla jazyk slizký, ale hladký a jemňounký jako samet, sliny od ní necákaly a jestli jí táhlo z tlamy, fakt jsem si toho nevšimla. A každý večer, když jsme se spolu stulily pod deku, jsme se ještě dlouho a dlouho miliskovaly, přestože jsme to dělaly už během celého večera a odpoledne a dopoledne a vůbec pořád, kdykoliv jsme byly spolu, protože jsme se prostě milovaly a rády jsme si to dávaly najevo.. tak tyhle polibky mi fakt strašně moc chybí.. doteď nechápu, jak je možné, že jsem schopná usnout a těšit se na ráno, když vím, že se mi nevrátí.

..sorry, moc k tématu to není a taky chápu, že se někomu představa ocumlávání se s pejskem může zdát nehygienická a odporná, ale kašlu na to, co si kdo myslí; Záře byla (a je a bude, jen už ne fyzicky, zkurvenej osud!!!) mou největší životní láskou, to mi prostě nikdo nevezme. A ten její jazýček, to byla ta nejněžnější žínečka světa, která dokázala ošetřit každou ranku, osušit každou slzu a takhle na prahu noci přivolat ty nejkrásnější sny.

..Zářičko, Záře, prosím, vrať se mi..


..njn, prej že velký holky nepláčou. Mých 162cm mě asi z tý kategorie vyřazuje..

MTS Vlog Shittalks II.

25. prosince 2014 v 19:56 | autor |  Cold cases
..nerada kazím Vánoční pohodu, ..ale já to vlastně nedělám; kdo si nechá cizíma blitkama zkazit večer, může si za to vlastně sám ;) teda já jsem ale sviň.. ne, prostě nechce-li si nikdo nechat kazit náladu, tak ať to prostě nečte a je v náladě. Já se mám taky fajn, následující kecy nemají se současnou náladou nic společného a nevím, proč by se jimi měl někdo nechat ovlivňovat; prostě to sem jen napíšu a nic zákeřného tím nemyslím.

Henné

20. prosince 2014 v 17:13 | autor |  Obrazárna
soo.. this is what it looks like ;)
..like?

*red curls*