Leden 2015

Zákaz vstupu do říše snů..?

31. ledna 2015 v 2:40 | autor |  Duševní průjmy
..prý zvířata nemají sny..

Zajímalo by mě, jestli ta nehorázně nafoukaná a hloupá bytost, co tohle vyřkla - a vylepšila ještě nějakými bláboly o tom, že takový nadstandard prostě náleží jen člověku (jak kdyby ta trocha běžné organické stavební hmoty byla něco víc snad jen proto, že to dokáže furt dokola omílat, až tu hovadinu pojme za pravdu.. to je špatnej vtip..) - jestli jí se sny zdají.

..dotyčný by jistě tvrdil, že ano.


Noooo. I doubt it.

Jaký pro to má důkaz - svědeckou výpověď sebe sama? Popisuje, co se mu zdálo, čímž dokazuje, že má sny?
To snad nemyslí vážně :-D LOL! :-D

Může maximálně dokázat, že má v REM fázích spánku zvýšenou aktivitu určitých oblastí mozku. Toť vše. ..to, že po přerušení spánku právě v této fázi mele nějaké nesmysly o nereálných událostech a zřejmě trpí halucinacemi, to je jeho problém, to nemusí vůbec souviset se sněním. Nejspíš to s ním nesouvisí - vždyť zvířata v REM fázi rovněž vyvíjejí nevědomou mozkovou aktivitu, přesto se jim, jeho vlastní slova, sny nezdají.

Nebetyčná drzost. A sprosťárna. A ještě k tomu jediným podkladem pro toto pánovo tvrzení je "fakt", že člověk je víc než zvíře.

Neopovažuj se, ty oprsklá hroudo masa a endokrinních žláz, už nikdy upírat zvířatům sny, nebo se těš, že ti odargumentuju ty tvý!!!

h..h..hu..h..hu..hu..huu..hhuu..hhuuu..

29. ledna 2015 v 15:52 | autor |  Duševní průjmy
..huu..hhuu..hhuučí mi v phhuu..hhuu..v palici z toho.. ale tak aspoň je zatím jeden obrovský průser zas o kus jinde než přímo nad tou mou hhuuhhlavou hhlavou. Ale teď to bude hhuu hu hu hustej huukot přímo. Zpracovávám zcela novou metodiku, podle mého mnohem lepší ve všech ohledech, přes víkend to musím mít perfektně dopilované, v pondělí to s kolegyňkou proženeme zatěžkávací zkouškou, tedy praktickou aplikací na jedno loňské střívko, ..a pak už, doprdelepráce, ať konečně někdo dovalí nějaký ty chcíplotiny!!! A ať je to všechno zamořený jak sviň, protože to nutně potřebuju, himmellaudondonnerwetterkrucajselement!!!
Nutně to potřebuju, fakt že jo, TOP PRIORITY!!!

..vedle všech ostatních Top Priorities, samozřejmě. Protože nás čeká ještě jeden velkopitevní den, jako včerejšek. Protože musím fofrem napsat precizní článek, který však má dosud podobu hromady nepřebraných informací. Protože nestíhám, chybí mi zkoušky, musím to všechno nějak servat a to hned. Protože za týden a kus začíná semestr a já se opět vrhnu do učitelské role. A protože jsem místo původně stanovených dvou cvik dostala tři - vsadím se, že v tom je něco málo trestu za všechny moje resty, že abych jako koukala víc makat, ale to strká do pozadí (možná mého..?) sv.zp. lichotka, kterou Šéfka použila jako jemně nekompromisní donucovací prostředek, abych se necukala, že je to na mě moc.. řekla totiž: "Tebe jako jedinou ze všech vyučujících si studenti z tohohle předmětu vloni chválili, v těch dotaznících psali, že se jim líbil tvůj výklad a nadšení, vůbec o nikom jiném se nezmínili.. tak já myslím, že bys to mohla zvládnout, ne? ..pro ně?" ..mrchule jedna, dostat mě takhle do kleští.. no to víš, že jo, to zvládnu. Stejně bych určitě brala suply, takže je to v podstatě prašť jako uhoď.. ale tentokrát se chci dopředu věnovat důkladné přípravě, bo nevím, jak studentům, ale mně se z mých loňských blábolů někdy vyrážela kopřivka, jak jsem se pokoušela kolikrát mluvit z patra o něčem, v čem si jsem jen na 90% jistá, a k tomu bojovat s dotěrným pseudodojezdem třetidenního frčení nebo s neméně dotěrnou netěsnící nosolochnou.. v zájmu všeobecné blažené nevědomosti a zachování osobního aspoň-jakože-utajení si nesmím dovolit žádnou chybu. Mám to +1 rok smažení navíc oproti loňsku, tzn. +100% průser, jestli se něco proflákne ..a to se prostě nesmí stát, ... ..NE! Ne a ne, nebudu si vůbec podvědomně klást otázky typu jestli by takový megaprůser a vyhazov z milované školy nebyl nakonec možná jediným dost silným nakopnutím, které by tě donutilo přestat fetovat.. fuj, fujfujfuj.. nechci na to myslet, nechci a nebudu! Ven z mý zatracený palice! Zasraný myšlenky, mor na vás! ..nene, určitě jsou i jiný, trochu ohleduplnější možnosti.. ale na co ohleduplnost? Vždyť ty sama sis vybrala tohle riziko.. jsi to ty, kdo tě ohrožuje a věší nad tebe Damoklův meč veřejné ostudy a vyvrhelství, ty sama ze sebe děláš smažku, ty se za to, ty p*čo pitomá, ani nestydíš.. ..cifix, do psí nohy..

..lze zavraždit vlastní svědomí? ..jsou chvíle, kdy ho vážně nenávidím..

Saxána Dekompozitorka

28. ledna 2015 v 18:33 | autor |  Duševní průjmy
no co... taková normální středa, poflakuju se tu po školičce a jen tak trochu si tu pitvám :) dnes to bylo docela pohodové rozebírací dopo-odpo, rozebraly jsme s kolegyňkou kdeco - od ukecaných moderátorů v radiu přes pochybnou plodnost člověka a pronajímání dělohy až po pětačtyřicet zviřátek. Prostě normálka, ne? Na pohodu :)

..přiznávám se již bez mučení, že z nemalé části je ta dobrá nálada opět živena chmejřím. Nevím nevím, jak by mi teď bylo, kdybych to u sebe (a v sobě) neměla, protože se děje něco, čeho jsem se dlouho a šeredně bála a čemu nemůžu vůbec nijak zabránit.. ale daří se mi zvládat aspoň všechno, v čem mám tu možnost něco udělat, daří se mi plout prostorem, místo abych byla na dně.. neměla bych se takhle cítit, já to vím, ..ale jak to mám nechtít? Proč???

Logika...

28. ledna 2015 v 3:58 | autor |  Duševní průjmy
...uniká.

Ewwwww..

27. ledna 2015 v 4:04 | autor |  Duševní průjmy
--mám úplně jiné starosti, právě proto se uchyluju k mletí hovének. FYI.

Trosečník

27. ledna 2015 v 0:19 | autor |  Povídky
Tohle místo vypadá jako Ráj. Jaké však okolnosti mne sem zavedly..? Ještě před nedlouhou dobou jsem přece byl na lodi, také jsem zdaleka nebyl tak sám. Jenom ta ruka kdyby mne nebolela… a náhle jsem se ocitl v Ráji. Nerozumím tomu, asi jsem zemřel..? Jsem tu úplně sám, mých pět společníků, přátel, s nimiž jsem se plavil, jsem nikde nezahlédl. Asi jsem zemřel, ale oni ne, asi proto tu jsem sám. Jedinými bytostmi v okolí jsou dva ptáci, nádherní zelení ptáčci lesknoucí se ve slunečním svitu jako dva drahokamy. Poletují kolem palmy, pod kterou jsem si lehnul, ale jsou tak vysoko, že k nim nemá cenu mluvit. Jen ta ruka kdyby tolik nebolela…

První den v Ráji.
Dnes mne krátce před úsvitem probudila bolest, ale ne jen ta - také pípání. Už tu nebudu sám. Pod mou palmou se objevilo holátko. Je maličké. Asi vypadlo z hnízda, nejspíš je to děťátko těch létajících drahokamů. Nevím, co s ním mám dělat. …tak jsem mu jen řekl, že se nemusí bát a že se brzy změní v létající drahokam. Budeme kamarádi. Nikoho jiného tu nemáme.

Druhý den v…
…myslím, že jsem se zmýlil, že toto není Ráj. Možná jsem tedy stále na Zemi, to by vysvětlovalo i tu bolest. V Ráji bych bolest necítil. A v Ráji věci neumírají; vždyť není žádného lepšího místa, kam by toužily odejít. Přesto jsem ráno našel svého kamaráda ptáčka ležet nehybně pod palmou. Čekal jsem, jestli se něco nezmění. Nedýchá, vysychají mu oči, ale to ještě nic neznamená, možná jenom spí. Mně přece taky tělo pomalu vysychá, přesto jsem živ a cítím bolest. …večer jsem musel připustit, že je můj kamarád mrtvý. Létající drahokamy také zmizely; jsem tu zase sám. Plakal jsem pro svého kamaráda, ale teď vidím, jak sobecké to bylo - vždyť on je teď v opravdovém Ráji, je na krásném místě, kde není bolesti ani smrti, a je šťasten. I já jsem šťasten. Jen kdyby ta ruka tolik nebolela… je opuchlá a tmavě zarudlá kolem rány. Zapáchá. Vůbec není hezká, k užitku také není, nedá se s ní hýbat. Nebo nepatří k mému tělu..? Hrabu tedy jen levou rukou - vrátím ptáčkovo tělo Zemi. Myslím, že ji měl rád, proto se k ní v útlém věku přivinul, jistě by jí chtěl něco zanechat. Nakrmí teď bakterie a další její děti.

Třetí den.
Dnes je překrásný den. Skoro bych opět věřil, že toto je již Ráj. Je nádherně, slunce se třpytí a hladina je poseta zpěněnými čepičkami vln. Zahlédl jsem tmavé siluety, možná delfíny, v dáli na otevřeném moři. Necítím žádnou bolest. Paže změnila barvu, či se mi to zdá, a zevnitř rány stále vytéká hnis. Těší mne to, je to totiž znamení, že tu nejsem sám. Už nikdy nebudu sám. Krásné dobré ráno, hnilobné bakterie. Mám vás rád. Vy mne neopustíte. Jen si dejte masa, rád vám jej dám, jsme přece přátelé nadosmrti. Necítím žádnou bolest. Nezbylo mi žádné jídlo, žádná voda, už třetí den. Slunce se třpytí, je mi zima. A kolem je neskutečný klid. Ležím pod palmou. Až vypotím zbytek vláhy, vydám se hledat Ráj.

Těším se. Jsem šťasten.

Rozepsané

23. ledna 2015 v 5:44 | autor |  Duševní průjmy
..opět rozšiřuju počty článků s tímto cejchem, protože nedokážu vyjádřit to, co mě teď tak strašně ničí. Omlouvám se za to a prosím o trochu shovívavosti. Teď na tom jsem vážně psychicky zle. A ač to zní děsně nevěrohodně a ač vím, jak špatné je už to, že si to myslím, tím spíš, když to napíšu, ..cítím se zrazená, lidi, kterým jsem věřila, nebo doufala v jejich zastání, mě srazili na kolena a ani si toho nejsou vědomi, prostě jsem hovno zadupané do prachu. Nemám chuť už dál bojovat. Nebo spíš - neměla bych, ale mám, stále mám vůli žít, ale mám ji jen díky pervitinu.

..přestávám si být jistá, jestli je správné mít vůli žít, když všichni furt nadávají na drogy a pro mě jsou přitom záchranným lanem.. a tím víc se k nim upínám, protože lidem je evidentně šumák, co se mnou bude, ruku do ohně za mě nestrčej, ale já se strašně potřebuju cítit líp, jinak nemám motivaci k životu, fakt ne.. já vím, že je to špatně.. ale aspoň mě, moc prosím, nekritizujte, vždyť já vám nikdy nic neudělala, nebo jo snad?? Prosím, prosím, nechte mě být, dovolte mi se snažit dál, co vás to bude stát?..


Dovětek: Je to skvělé, skvělé a ubohé, děsivé to je, jak spolehlivý je ten můj kamarád beze smyslu pro loajalitu, ten, jenž přes podobnost třpytivému sněhu svými činy podoben jest spíše ohni, snad dobrý rádce, ale velmi kurtý pán, moje láska, můj ochránce a vrah, můj Pervitin.. ta noční stíha, mou hloupostí a vinou jen jedna z delší řady posledních x bezesných týdnů, mea culpa, ač trvám na tom, že nebýt zasratých okolností a bezcitnosti lidí, nebyla by zdaleka tak zlá, prosě byla zlá. Hodně zlá a paralyzující.. odporná. Odporný pocit. Bezmoc. Prohra navěky. Kolaps naděje a neschopnost cokoliv proti tomu dělat.. Přesto jsem ráno měla perfektní náladu. Smála jsem se s mamkou vtipu, který jsem kdesi přečetla. Povídaly jsme si u kafe. Dělala jsem si z ní legraci, že považuje za logické se líčit do práce dřív, než si sní housku k snídani, a žertem jí hrozila, že houska zgumovatí a pomstí se jí, že bude nucena jít do práce s tváří sice nalíčenou, ale urputným žvýkáním tak nasvalenou, až z ní půjde strach.. cestou do školy jsem pomohla mladé mamině do tramvaje s kočárkem, pak staršímu pánovi s kufrem.. nacvičila jsem rovnou do stáje, kde jsem vyblejskala myší pelíšky, kluky jsem si nosila na rameni a tiše jim zpívala.. a dokonce cítím i ten malý kousek naděje, že snad ještě není vše ztraceno, ten kousek, co mi tak zoufale chyběl dnes v noci.. a stálo to tak málo, jen malou čáru, jen jednu malou čárečku..

Proč...

23. ledna 2015 v 0:24 | autor |  Obrazárna
...proč žiju?

Chtěla bych mít hadici

23. ledna 2015 v 0:11 | autor |  Obrazárna
protože každá hadice by měla být milována :)

Čmárání po papírech II.

22. ledna 2015 v 3:24 | autor |  Obrazárna
18+ jakože.. mně bylo myslím 15 a tohle je takové mild'n'sweet