Březen 2015

Co to je?

31. března 2015 v 15:23 | autor |  Duševní průjmy
Je to v prdeli a sere se to - co to je??

Život.

Beznaděj

24. března 2015 v 6:23 | autor |  Poezie
(23.3.15)

Rozhodli krutě - prý máš skrz ty
mříže už hledět navěky
napospas vydán, vrabec v hrsti..
nechávám mlčky svoje prsty
tvým tělem bloudit bezděky

ačkoliv se nám život hroutí
do nedozírné hlubiny
toužím být s tebou na té pouti
beze slov mé rty přitisknou ti
na tvé polibek jediný

jímž tonoucí se chytá stébla
jímž v objetí tě poutám svém
Přesto mi úzkost drtí žebra
kdy mi tě, lásko, příjdou sebrat?
..možná už zítra nad ránem..

věnováno Jemu, ač neví či nedbá; i tak Ho miluju

Šeptat

24. března 2015 v 6:17 | autor |  Poezie
(23.3.15)

Kdo potřebuje realitu
nebe či zemi s obzorem
když může hlesnout "Lásko - jsi tu?"
a slyšet zaznít její "Jsem"..?

Vždyť krásnějšího nic už není
než když se duše spojují
než padat v tiché zapomnění
a šeptat "Já tě miluji.."

Klid před bouří, Cirkus

24. března 2015 v 6:12 | autor |  Poezie
Klid před bouří
(28.2.15)

Cítím to chvění
ostrou vůni ozonu
jsem v pochybách
všech odsouzení
tíha tvrdě k předklonu
mne ohýbá
klid před bouří
to je to, co dusí mě
ten volný pád
oči mhouří
mi pokerface - však upřímně
já chci to vzdát
bouře pročistí vzduch
...snad...


Cirkus
(3.3.15)

Jmenuje se Osud, tenhle slon..
Grand finale my dva spolu
v manéži
dnes večer předvádíme
..že nevládnu mu, ví i on
s posměchem tlačí nohu dolů
záleží
na tom? Vždyť oba víme
že je to jen
otázkou času
...

x

23. března 2015 v 3:20 | autor
Jsem živá, ale nežiju
jsem mrtvá, přesto dýchám
dosud jsem jenom šňupala
dnes už si život píchám

myslíte, když se zabiju
že se tím něco spraví?
Ráda bych si to nalhala
útěkem z vlastní hlavy

22.3.2015

...možná jsem to měla dotáhnout do konce. Ale jsem zbabělá, k ničemu. A navíc sjetá, takže teď se mi sebesranda jeví jako nesmysl, a ačkoliv budoucnost vypadá bledě a krátce, chci se o ni ještě pokusit zabojovat. Sebevraždou bych totiž způsobila jen další problémy a další zlobu. Někdo by za mě musel vzít moje cvika, holky by dnes musely pitvat beze mě, bůhví, co by bylo s mými zvířaty a chudáci rodiče, že jim ze vší vynaložené snahy vzejde jen blbej pohřební věnec. Ne, musím se ještě snažit, bo jsem zatím světu nic nedala.

Jenže co dál? Teď ještě nějakou vůli žít mám.. asi tak půl gramu.. a až dojde?

Pak už mi ta první možnost nebude připadat tak zcestná.
Však oni to beze mě docela dobře zvládnou.

Zbytečný.

už ne

22. března 2015 v 13:36 | autor
GAME OVER

měla bych k tomu pustit někoho, kdo aspoň pochopí princip hry.
Tak já se loučím, ahoj.

Je sobota večer

21. března 2015 v 22:11 | autor |  Duševní průjmy
zrovna jsem dorazila do kanclu. Vědomí, že tu touhle dobou nikdo není, mi dává možnost být spontánní. Proto, jakmile za mnou zapadly dveře, jsem se rozbrečela. Už prostě nemám sílu žít.

Víkend faremní a oslavný

13. března 2015 v 16:50 | autor |  Duševní průjmy
přede mnou. Teď už jen odjet. Zabaleno samozřejmě nemám, resp. ne takové zbytečnosti jako oblečení apod. Zato moje mobilní laboratoř je zcela ready. Eppiny, zip-sáčky, zavírací kelímky, fýzák, čistý líh, pipety, pinzety.. no co - jedem na farmu za kravkama, ovkama, kozenkama, králíkama, slepicama, prasecama a koníkama, snad si někdo nemyslel, že tam nebudu sbírat vzorky?! Není nic lepšího než vlastní materiál k výuce ;)

Zamilovaná ..až po (d)uši

12. března 2015 v 15:59 | autor |  Duševní průjmy
Neříkalo se mi to snadno. Ale bylo nutné to zformulovat, vyslovit, ..snad jako bych mohla získat nějaký odstup tím, když to ze sebe dostanu. Což jsem včera na Káčku zkusila.

"..je docela hnusný to takhle říct, ale faktem je, že to miluju. Miluju perník."

"Proč myslíš, že je to hnusný?"

"Je to zvrácený. Miluju spoustu věcí a tohle určitě není ta, která by měla být milována. Ale prostě ..je."

"Jak se to projevuje? Baví tě to a tak..?"

"Nedá se říct, že baví. Je to hlubší, intimnější.."

"Jo, zmiňovala jsi, že se s tím ráda mazlíš, že? Když máš možnost si "půjčt" větší množství,"

"To jo. ..strašně mi chybí některý věci, co jsem dřív skrz ex-přítele zažívala - vaření, šlehání.. nedávno jsem byla přítomna u části varu, tak tam sedím, koukám se, a najednou to začalo - cítila jsem, jak mě polilo vedro, zježily se mi chlupy, rozbušilo se srdce - vylítla jsem, ječím ´fajn, to by stačilo, já jdu´ a musela rychle vypadnout.. děsí mě to a neskutečně přitahuje zároveň, úplně mě fascinuje, že bych tomu byla s to všechno obětovat.. tohle jsem přece nechtěla.. nebo vlastně chtěla.."

..sama tomu nerozumím. Teď se mi to nestává tak často a nebývá to tak intenzivní, ale vím, že to krotí jen dvě věci - jednak vědomá vzpoura proti totálnímu podlehnutí, jednak to, že mám stále něco u sebe (a v sobě). Ale hluboko uvnitř cítím to vzrušení, co ve mně perník vyvolává, co ve mně vyvolával ještě před tím, než jsem ho začala brát. Tělem vibruje zaslepený chtíč, krev vaří a srdce tluče jak o závod, vlhnu nejen potem, žíly se nalévají, kroutí se jak rozhárané kurvy, žadoní o to, stůj co stůj..

..možná proto se tak bráním abstinenci. Tuhle posedlost by mi to nevzalo.
Nikdy bych nepřestala toužit po šílenství..?
..jsem zamilovaná až po (d)uši.

Sama

8. března 2015 v 0:42 | autor |  Duševní průjmy
4 dny sama, jen já, moje tělo, moje hlava, moje peří a moje práce, nikdo další, nic víc.


00:40, neděle ráno. Snad stihnu těm želvám vyčistit, než vyrazím na farmu. Z farmy pak do školy, pak na otočku dom kvůli krmení, zpátky do školy, zítra mega pitevní maraton, přes další noc se nachystat na úterý, úterý učit, mezitím psát článek.. a to všechno s vyhlídkou na prázdno, osud mám asi sečtenej, jen je otázkou času, kdy dostanu vyhazov.
Jsem ale tak sjetá, že je mi to jedno.

..možná jsem fakt zešílela.