Červen 2015

...x

21. června 2015 v 23:14 | autor |  Duševní průjmy

furt to nejde
se do toho nějak dostat
nástřel pak se cítím líp, někdy mi připadá, že bych mohla být dobrá máma
že tu malou věc v sobě dokážu začít mít ráda
a pak
se zas propadám
a pak další nástřel
a další
a další
...
...
nevím, čeho se bojím víc
že to umře, nebo že to bude žít?
...skoro devět centimetrů...
...blíží se další panika...

Chtěla bych mu napsat

11. června 2015 v 12:46 | autor |  Poezie
a nevím, jestli se odvážím..
Byl by to zcela jednoduchý vzkaz. "Davide, buď silnej, nejsi v tom sám!"

Prostě.. chtěla bych mu nějak dát naději, říct mu, že na něm někomu hodně záleží.
..tss.. troška naděje..? ..a tolik kruté ironie v těch pár slovech.. mezi řádky..

NEVYSLOVITELNO

..jestlipak vzpomínáš na tu noc páteční..
..na vší tu lásku..
..a strach..
..a žal..?
..na to, že byli jsme životu nevděční
až naděje nám zpřetrhal..?

..jak prosti vědomí - dvě duše bez těla -
pluli jsme bez tíže mimo svět..?
..jak vprostřed doteků tiše jsem brečela
vědouc, že vidím tě naposled..?

..pluli jsme ve mdlobách večerem březnovým
štěstí ni tehdy nám nepřálo;
ty to však nevíš a já ti to nepovím
takže se - vlastně - nic nestalo

Netrap se ničím, co stejně se nezmění
zbytečně by tě to tížilo
teď, když jsme v podstatě oba dva vězněni
těžko by tohle nás sblížilo

..vzpomínáš na slova, jež jsem ti napsala -
"chci tě mít navždycky v paměti"..?
..posměšná náhoda krutě mne ztrestala
a přání změnila v prokletí

Zděšeným pohledem ptá se mne zrcadlo
dá se to odestát - že ano?
Vždyť je to nesmysl! Koho kdy napadlo -
..že budeš -

..těhotná..
..Saxáno..



..nedokážu už ani brečet. Ani řvát.
Ani smazat tenhle hnusnej důkaz zkaženosti..!
Kterej publikuju.. nevim, asi jen proto, že to nezvládám držet v sobě..
..a protože už mi na ničem nezáleží. K čemu přetvářka. Já už nemůžu.
..nic.

Frrrt, frrrt, frrrt...

8. června 2015 v 17:33 | autor |  Duševní průjmy
...a v zásadě frrrt dokola to samý.. tak honem zpátky do laborky, čekají tě, holka, ještě tři hovňa.. no jestli bude ještě jedno tak zamořené jako to poslední před rauchpauzou (přes 20000 oocyst! 8-O z toho klickeru mi snad upadne hnát!), tak už to nechám na ..někdy, dle možností buď na dnešní večeronoc nebo na zítřejší brzoráno. Protože děj se co děj, musím stihnout zaběhnout na výměnu před zavíračkou, jinak se zítra nechci vidět. A frrrt a frrrt dokola to samý..

..sorry, že teď skoro vůbec nepíšu, ale prostě není kdy. Ne, že by nebylo o čem, ale ..vlastně to nejsou věci, o které bych se chtěla dělit. Nedokážu strávit to, že se vůbec staly, že nabouraly mou skromnou tichou realitu.. a jako k*rva dobře vím, že bych tohle neměla vypouštět z huby ani z klávesnice, ale.. hm.. ještěže mám tu maliličkou trošičku pika, jednu v sobě a jednu ještě na zítřek, bez toho fakt nevím, co bych si počla. Je to můj jedinej kousek klidu, soustředění, oproštění se od toho všeho. Nenávidím se za to. Miluju to. Potřebuju to. Strašně moc..

Jsem vlastně naprosto zoufalá.
Ale jsem sjetá, takže to nevím.
..de facto.