Říjen 2016

morbidní veršíčky

28. října 2016 v 16:35 | autor |  Poezie
MÁRNICE

Když je mrtvý uložen
mezi čtvero holých stěn
myslíte, že nehledí
na kulturu prostředí?

Vyzdobil jsem márnici
obrazem a kyticí
udělal bych cokoli
pro ty svoje mrtvoly

------------------------------------------

VDOVA

Proč je paní v černém celá?
Možná truchlí pro manžela
jehož problém s nevěrou
vyřešila sekerou

------------------------------------------

SELFIE

V pavilonu velkých šelem
fotili se Eurotelem
přelezli i zábradlí
a že byli vážně hloupí
nekoukali, kam že vstoupí
do výběhu propadli

Vyfotím tě, teď to zkus ty
selfie s tygrem - to je hustý!
Hned to na web poslali
Koukej, kámo, to je v cajku!
Dostali už tisíc lajků
...než je tygři sežrali


Na věčnost

28. října 2016 v 16:29 | autor |  Poezie
V růžovém salonku
dva lidé na sklonku
života
seděli
v pondělí

Máte tu, barmane
nápoje míchané?
Dáme si
některý
v úterý

Díky, že jsi tu Ty
na dlouhé minuty
laskavých
pohledů
ve středu

Buď se mnou do konce
vplujme teď lehounce
na parket
taneční
čtvrteční

Něžně se usměje
S Tebou mi dobře je
čas běží
pozpátku
do pátku

Láska nám nehasne
a to je úžasné
hezky nám
bylo tu
v sobotu

Nad ránem, před třetí
ve věčném objetí
dva lidé
v neděli
zemřeli

Básničky před spaním 2.

28. října 2016 v 16:23 | autor |  Poezie
UKOLÉBAVKA

V horách hned po jarním tání
zpod kamenů v prudké stráni
čistý pramen vyvěrá

na palouček pod tou stráňkou
malý kolouch s mámou laňkou
pást se chodí z večera

k prameni ho máma vodí
zahnat žízeň douškem vody
čumáčkem ho pohladí

on pak v chladném nočním vánku
přitulí se k mámě v spánku
pod peřinku z kapradí

Básničky před spaním 1.

28. října 2016 v 16:19 | autor |  Poezie
ZAHRADNÍK

Až si lehneš do postýlky
tak ti povím pohádku
o pánovi, co u vilky
měl i malou zahrádku

každý květ znal od poupátka
každý lístek dobře znal
plel ji, kropil, hýčkal - zkrátka
svou zahrádku miloval

minul srpen, přišlo září
záhon býlím zarůstá
pána zmohla nemoc stáří
a zahrada je pustá

pána ale mrzelo to
nechtěl, aby zplaněla
obrátil se s prosbou proto
na strážného anděla

"Andělíčku, zahradníčku
už na mne jde dřímota
mohl bys mi opatrovat
radost mého života?"

"Vložím do ní, kamaráde
všechno svoje nadání."
Pán se usmál, zavřel oči
zesnul klidný, ve spaní

Ač už dávno toho pána
oplakali, pohřbili
zahrada je obsypaná
stále květy, motýly

a těch barev, co má zdejší
anděl na své paletě;
změnil ten kout v nejkrásnější
ze všech zahrad na světě